Mušaraf oznámil svůj odchod v úterý v hodinovém televizním projevu k národu. K demisi ho přiměla vláda, jež ho jinak hodlala sesadit parlamentní cestou. Vyčítali mu porušování ústavy a poškozování ekonomiky země. - přečtěte si Mušaraf podlehl tlaku vlády, odchází z čela Pákistánu
Novou hlavu státu musí parlament zvolit podle ústavy do třiceti dnů. Kandidát bude potřebovat většinu hlasů z obou komor i z provinčních sborů. "Jméno oznámíme do konce týdne," řekl ministr práce.
Spor kolem soudců
Ještě dřív by ale mělo padnout jiné rozhodnutí. A to o osudu šesti desítek soudců, které Mušaraf loni sesadil v rámci vyhlášení výjimečného stavu. Bylo mezi nimi i čtrnáct z celkových osmnácti členů nejvyššího soudu, který se v té době chystal vynést verdikt o oprávněnosti Mušarafova znovuzvolení prezidentem.
Existovaly tehdy náznaky, že tribunál uzná stížnosti opozice a prohlásí Mušarafovo zvolení za protiústavní. A tak se prezident rozhodl konat - vyhlásil zmíněný výjimečný stav, soudce odvolal a nahradil je loajálními. Ti pak veškeré stížnosti oponentů zamítli, volbu uznali a otevřeli Mušarafovi cestu k převzetí staronové funkce.
Právě soudci jsou jedním ze sporných bodů ve spolupráci hlavních koaličních sil: Pákistánské lidové strany, v jejímž čele stojí vdovec po zavražděné expremiérce Bénazír Bhuttové Asíf Alí Zardárí, a Pákistánské muslimské ligy vedené expremiérem Navázem Šarífem.
Oba jsou Mušarafovi oponenti, ale zdá se, že právě jen to mají společné. V únoru Pákistánská lidová strana vyhrála předčasné volby, Šaríf skončil druhý. Spojili se, dali dohromady kabinet a slíbili: Budeme usilovat o Mušarafovo sesazení, ještě před tím ale vrátíme funkce vyhnaným soudcům.
Mělo se tak stát do třiceti dnů od chvíle, co se kabinet ujal moci. Ale nestalo, což popudilo zejména Šarífa. Příslib znovujmenování soudců totiž tvořil jádro jeho předvolební kampaně. Na protest proti průtahům dokonce v květnu stáhl z kabinetu své ministry. - čtěte v Pákistánu se rozpadá vláda kvůli sporu o soudce
Šaríf chce prosté a jednoduché znovujmenování, ale Zardárí prosazuje ústavní změny, které zaberou delší čas. Někteří pozorovatelé vidí za jeho požadavkem právě jen hru o čas. Nejvyšší soud se má totiž mimo jiné zabývat i spornou amnestií, kterou loni udělil Mušaraf Zardárímu a Bhuttové. Čelili ve vlasti korupčním obviněním a od roku 1999 žili v exilu. Amnestií jim Mušaraf umožnil návrat do Pákistánu.
Chce to rychlou shodu. Ale problémů je víc
V zájmu stability země by byla žádoucí rychlá shoda. V otázce soudců i prezidentského kandidáta. Politická situace v Pákistánu je už tak křehká a především na schopnosti Zardárího a Šarífa najít společnou řeč bude záviset další vývoj v zemi. Západ čeká se zatajeným dechem. Pákistán je totiž domovem radikálních islamistických ozbrojenců z Al-Kajdy a Talibanu. A disponuje jadernými zbraněmi.
Zardárímu a Šarífovi to ale neladí ani v další oblasti. Neshodnou se, co s odstoupivším Mušarafem. On sám řekl, že od vlády nic nechce a svůj další osud ponechává v rukou Pákistánců. Co to znamená? Odejde beztrestně do exilu v Saúdské Arábii, jak se o tom spekuluje? Nebo se půjde před soud zodpovídat z obvinění, která proti němu vznesla vláda?
Naváz Šaríf je jednoznačně pro druhou možnost. Z pochopitelných důvodů - právě jeho totiž Mušaraf odstavil od moci při nekrvavém puči v roce 1999, a tak k němu Šaríf chová osobní zášť.
Postoj Pákistánské lidové strany zatím není úplně zřetelný. Možná bude chtít Mušarafovi zaručit bezpečný odchod ze země. V takovém případě by se mohlo jednat o určitou splátku Mušarafovi za onu amnestii pro Zardárího a Bhuttovou z loňského roku.
V Pákistánu každopádně Mušaraf není úplně v bezpečí - svým spojenectvím s USA v boji proti teroru rozzlobil ozbrojené islamisty, kteří mu usilují o život.
