Muhammad Asghar je původem z Pákistánu, má ale britské občanství a žil ve Skotsku, kde se léčil kvůli psychické chorobě. Jeho obhájci se to snažili dokázat svědectvím od Asgharova edinburghského psychiatra. Ten písemně soudu vzkázal, že muž trpí paranoidní schizofrenií a věří, že se ho pokouší kontrolovat pákistánská i britská vláda.
Asghar se vrátil do Pákistánu v roce 2010 a kvůli čemusi se rozhádal se svým podnájemníkem, jenž ho následně udal na policii za rouhání. Asghar totiž několika lidem v dopise napsal, že je prorok. Což je podle pákistánského práva urážka islámu a tudíž těžký přečin. Nejvyšším trestem za něj je smrt.
Soud nyní nad Asgharem také nejtvrdší ortel vynesl. Neuznal závěry britských lékařů a přiklonil se na stranu obžaloby, která psychickou chorobu obviněného muže na základě lékařské zprávy pákistánských lékařů zpochybňovala. "Asghar se stavěl do role proroka i v soudní síni," řekl agentuře AFP prokurátor Džavíd Gul.
Naději mu dává odvolání
Asghar není v Pákistánu prvním odsouzeným k trestu smrti za rouhání. Znepokojení na Západě vyvolalo už několik podobných případů, například v roce 2010 odsouzení k trestu smrti křesťanky Asii Bibiové, která nyní čeká na rozsudek odvolacího soudu (o tom, proč byla obviněna z rouhání, čtěte zde).
K němu se hodlá obrátit i obhájce Muhammada Asghara. "Vyšší soudy v Pákistánu jsou známy tím, že ruší verdikty nižších soudů v případech rouhání kvůli nedostatečným důkazům," podotkla televize BBC. Upozornila také na to, že v Pákistánu se od roku 2008 vůbec nepopravuje.
Odsouzení i tak ale stráví léta ve vězení, kolikrát nevinně. Zákon o rouhání bývá totiž podle jeho kritiků často zneužit k vyřizování osobních účtů nebo k pronásledování minorit v zemi, například křesťanů. Obvinění z rouhání se také často stávají terčem rozzuřených davů.
Velkou nevoli vyvolal v roce 2012 případ mladé křesťanky Rimši Masíhové, která kvůli údajnému rouhání strávila několik týdnů ve vězení. Ukázalo se však, že ohořelé listy koránu ji podstrčil do tašky místní imám. Policie dívku propustila, rodina poté emigrovala do Kanady (více o jejím případu zde).
