Jeho tvář neznáme, žádná podobizna se nedochovala. Jeho jméno se však každou neděli tiše nese nad kalnými vodami řeky Canje, když se věřící v Novém Amsterdamu pomalu trousí na mši. Zvon, který je svolává do dvě stě let starého kostela Všech svatých, totiž místní protestantské komunitě na sklonku svého života daroval Wolfert Katz.
Přidal k nim i masivní hodiny, které v nelítostném vlhku a vedru fungují dodnes. Stále je na nich patrný nápis: „Dar Wolferta Katze kolonii Berbice“. V tomto případě to ovšem nebyl tak docela čin velkorysého mecenáše - historie praví, že půltunová časomíra byla na jeho nově postavenou rezidenci příliš těžká, a tak se ji rozhodl darovat kostelu.
Každý dospělý otrok dostával denně dva trsy banánů, osm set gramů ryby a padesát gramů tabáku. Při práci na plantáži se jednou až třikrát denně naléval rum.
