Zatímco na Západě titulují Chána vyvrhelem, pro domácí islámsko-konzervativní kruhy je dvaasedmdesátiletý muž hrdinou. Právě jeho zásluhou se z Pákistánu stala nukleární velmoc, která svou nevyzpytatelností pravidelně zadělává Indii a potažmo USA na žaludeční vředy.
K tomu mimochodem přispěl v roce 2004, kdy došlo k úniku tajných informací a Chán vzal odpovědnost na sebe, i tehdejší prezident Parvíz Mušaraf. Expertovi na štěpení jádra okamžitě odpustil a "uklidil" jej do domácího vězení. Vláda i armáda navíc trvaly na tom, že o Chánových aktivitách nic nevěděly.
Samotný vědec si z Američanů dělá hlavu jen pramálo a nic na tom nezměnilo ani pětileté domácí vězení. "Líbí se jim náš Bůh? Zamlouvá se jim náš prorok? Schvalují našeho vůdce? Nikdy. Zbytek světa mne nezajímá. Starám se o svou zem. Barack Obama se stará o Ameriku, ne o Pákistán, Indii nebo Afghánistán," odpověděl na dotaz novinářů, jak na jeho propuštění bude asi reagovat Západ.
Mluvčí amerického ministerstva zahraničí Gordon Duguid, který ještě neměl definitivně potvrzeno, zda je Chán opravdu na svobodě, nadšením rozhodně nehýřil. V takovém případě by to podle něj bylo "mrzuté rozhodnutí". Washington má totiž zato, že vědec je stále schopný šířit citlivé informace.
Tohle šíření by se však zřejmě omezilo jen na Islámábád. Za jeho humna podle dohody Chán nesmí, uvedla jeho žena. Soud si prý navíc vymínil i další podmínky, včetně zákazu hovořit na veřejnosti o určitých tématech.
Chán si na ústa zatím evidentně dává pozor. Hned v prvním rozhovoru po pěti letech novináře upozornil, že o pákistánském jaderném programu mluvit nebude. Na to, co pro Pákistán učinil, prý však zůstane hrdý. Jeho další plány se od bádání posunou k výuce a z výjezdů do ciziny ho podle jeho slov zajímá pouze sáudskoarabská Mekka.
