I když počet nezletilých podezřelých z trestného činu v Nizozemsku od roku 2015 klesl, policie zaznamenává více násilných trestných činů spáchaných mladými lidmi, zejména v Amsterodamu a Rotterdamu.
V reakci na to je majitel tělocvičny Danny de Vries, sám bývalý „kluk z ulice“, jedním z těch, kteří se podílejí na nizozemském pokusu o záchranu tisíců teenagerů před kriminálním životem, k němuž podle mnohých vede rekordní množství drog dovážených do severozápadní Evropy, napsal list The Guardian.
Nizozemsko investuje 82 milionů eur (1,8 miliardy korun) ročně na pomoc 27 komunitám, aby zabránily zapojení mladých lidí do drogové kriminality. A od roku 2025 bude vláda investovat 143 milionů eur ročně do prevence kriminality mládeže. Součástí tohoto plánu je využití takzvaných „důvěryhodných poslů“, tedy lidí, kteří nevypadají jako policisté nebo úředníci, ale dobře rozumí situaci těchto mladistvých, aby s nimi pracovali.
Srazit chlapce na kolena
De Vries pracuje s patnácti chlapci a muži v nizozemském Utrechtu, u nichž se úřady obávají, že by se mohli dát na kriminální dráhu. Pět hodin týdně se v jeho tělocvičně ve městě vzdělávají v bojových uměních, přičemž na jejich pohyb dohlížejí skupiny na komunikační platformě WhatsApp, včetně rodičů a policie.
„Na ulici mají tyto děti určitý status,“ říká De Vries. „Tady jsou pan Nikdo. Říkám jim: kamaráde, myslíš si, že jsi drsňák, ale mám tady holky, které tě dokážou srazit na kolena. Funguje to: začnou zase na nule a vy je zase vychováte. Zní to primitivně, ale funguje to,“ dodává.
Marihuana dostane zelenou? V nizozemských městech zkouší její legalizaci |
„Naším konečným cílem je získat mladé lidi zpět z rukou zločinců, protože pro otrlé kriminálníky jsou jen potravou pro děla,“ říká Sharon Dijksmaová, starostka Utrechtu a hybná síla kampaně.
„Samotná represe nikdy nemůže být řešením. Pokud tuto skupinu mladých lidí znovu nepřipojíte ke společnosti, můžete je sice zavřít, ale až se dostanou na svobodu, budou ztraceni a už jim nebude pomoci,“ dodává.
Náhradní rodina
V hudebním studiu Adamas ve čtvrti Amsterodam-Noord, kde jeden mladík skládá rapovou skladbu, sedí dvaatřicetiletý Menny, který vyrůstal v kriminálním prostředí na jihovýchodě Amsterodamu, ve škole se potýkal s problémy a nyní je jedním z důvěryhodných poslů.
„V dětství jsem měl hodně intervencí, ale nikdy jsem neměl pocit, že by mi opravdu pomohly,“ říká Menny.
Teenager posílal extázi do zámoří, vydělal si na luxusní dovolené i auto |
„Snažili se co nejlépe s nástroji, které uměli používat. Ale tohle není moje práce: je to opravdu můj život. Tyto děti nejsou moji klienti: jsou to moji bratři, moji sousedé. Když je přivedete do svého srdce, pustí vás dovnitř a vy můžete skutečně něco změnit,“ dodává.
Zakladatel Adamasu André Platteel věří, že jednoduché zásahy mohou změnit destruktivní dopad traumatu z dětství. „Síla důvěryhodných poslů spočívá v tom, že jde o síť, která je k dispozici 24 hodin denně, sedm dní v týdnu. Mnoho mladých lidí má nepřítomného rodiče a role, kterou zastávají, je často rolí náhradního člena rodiny,“ říká.
Diskriminace menšin
Podle některých názorů se musí změnit i nizozemská společnost, kde se etnické menšiny – nadměrně zastoupené ve statistikách kriminality – potýkají s diskriminací v zaměstnání, bydlení, vzdělávání a při vynášení rozsudků.
„To prostě nemůžeme popřít, a pokud s těmito mladými lidmi pracujete, vidíte to také a oni jsou kvůli tomu rozzlobení – zcela oprávněně,“ říká Thimo van der Pol, vedoucí výzkumu v organizaci Inforsa, která pomáhá dospělým s psychiatrickými potřebami. „Je to stigmatizace. Jak jim tedy dát pocit, že nebojují proti světu, ale že v něm mohou zaujmout své místo,“ dodal.
Nizozemští muslimové se bojí, co s nimi bude. Liberálové dali Wildersovi košem |
Kriminologové stále zkoumají, zda jsou všechny tyto intervence, včetně využívání důvěryhodných poslů, vědecky účinné. Výzkum amsterodamského programu intervencí pro problémovou mládež s názvem Top 600 naznačuje, že zatím není žádný měřitelný efekt, ačkoli kriminální zpravodaj Paul Vugts řekl, že to není důvod vzdát se.
„Víme, že existují mladí lidé, kteří se chtějí stát velkými hráči například v drogové ekonomice. Nejsou tedy nutně rekrutováni: jsou také motivováni,“ říká Robby Roks, docent kriminologie na Erasmově univerzitě v Rotterdamu.
To uznává i Dijksma. „Nejsme naivní,“ říká. „Nezachráníme všechny. Ale každý zachráněný mladý člověk je další zachráněný,“ dodává.
