Dvaatřicetiletá Stokowská prosazuje antisexismus ruku v ruce s antirasismem a v lecčems si notuje i s levicovými kritiky kapitalismu. Pranýřuje například trička s feministickými potisky, které jsou ale podle ní k dispozici pouze v malých velikostech a vyrábí je obvykle ženy v rozvojových zemích v pracovních podmínkách plných vykořisťování a diskriminace.
Německému televiznímu pořadu věnujícímu se topmodelingu Stokowská vyčítá, že přispívá k poruchám příjmu potravy u dívek. Velká prsa v jejích očích zdegenerovala v pouhý nástroj reklamy a dekorace.
Přimlouvá se za to, aby funkce první dámy přestala být neplacená. Partnerka hlavy státu totiž také vykonává práci, přičemž své původní se zpravidla musí zřeknout. V souvislosti s chotí amerického prezidenta Donalda Trumpa oživila Stokowská diskusi o manželkách jako statusových symbolech.
Stokowská zdůrazňuje, že protiimigrační stranu Alternativa pro Německo (AfD) a obecně (krajní) pravici volí převážně muži. „Dokud si se zbraněmi stále hrají kluci častěji než dívky, dokud jsou dívky vychovávány k péči a chlapci k tvrdosti, neměli bychom být překvapováni, když se později muži stávají nacisty častěji než ženy,“ míní.
Její provokativní texty si berou na mušku i mužskou posedlost penisy, včetně jejich poměřování. Stokowská píše také například o potřebě toalet pro transgenderové osoby.
Spravedlivě odměňované ženy? Noční můra patriarchátu!
Na veřejném čtení v prosinci ve Stuttgartu dostala Stokowská otázku, jaká jsou její tři přání. Za jásotu v sále zmínila rovnou mzdu pro všechny (nejspíš myslela ženy i muže na stejných pozicích) a docenění důležitých povolání jako vychovatelka.
Rozdíly v platech Čechů a Češek jsou propastné jako v zemích třetího světa |
„Ženy, které vědí, jakou hodnotu má jejich práce, jsou největší noční můrou patriarchátu - a kapitalismu,“ poznamenala v jednom ze svých článků.
Stokowská dříve vyvolala polemiku tím, že odmítla předčítat v knihkupectvích, která nabízejí k prodeji i díla (krajně) pravicových autorů. „Když pochodují pravicoví extrémisté, odpor musí být tak silný, že se nepohnou vpřed,“ burcovala ve sloupku s názvem „Antify není nikdy dost“. Zastala se tak antifašistických aktivistů, kteří leckdy sahají ke konfrontačním protestům.
Stokowská také odmítla zákaz šátků s tím, že ženám náleží svoboda rozhodovat o svém oděvu samostatně. Část muslimek se podle ní zahaluje dobrovolně a ne pod tlakem islámské kultury. Pro některé může být hidžáb dokonce „punk,“ argumentuje s tím, že ženy je třeba respektovat v jejich individualitě.
Násilí jako železný zákon toxické maskulinity
„Když dojde k násilnému činu, ptáme se na osobní příběh pachatele, jeho původ, ideologii a motivaci. Ptát se na jeho pohlaví jsme si (však) odvykli,“ začíná Stokowská svůj sloupek z 14. června 2016.
Argentinky demonstrovaly proti násilí na ženách. Ročně jich zemře 250 |
V něm připomíná, že drtivou většinu násilné kriminality páchají muži, ale tento nápadný opakující se vzorec je přehlížen. „Nemluvíme o maskulinitě, ačkoli jsme obklopeni násilím vycházejícím z mužů,“ upozorňuje.
Autorka je sama často vystavena agresi, byť (zatím?!) „pouze“ verbální. Na internetu ji bombardují urážkami, oplzlostmi i výhrůžkami. Stokowská se snaží, aby pachatelé nejhorších z těchto útoků neunikli trestnímu stíhání. To ale často vyšumí do prázdna, i když lze dotyčné muže dohledat, napsal deník Stuttgarter Zeitung.
„Její sloupky jsou výzvou patriarchátu – nebo tomu, co z něj zbylo,“ shrnul německý veřejnoprávní rozhlas Deutschlandfunk. Stokowská totiž vnímá, jak se společnost postupně mění jí požadovaným směrem. „Určitá koncepce maskulinity a ženskosti prostě skončila,“ pochvaluje si. Čím křehčím se ovšem patriarchát stává, o to hlasitější a zuřivější jsou reakce těch, kteří jej chtějí udržet.
Rodačka z jihopolského města Zabrze žije od roku 1988 v Berlíně, kde vystudovala filozofii. Svou přibližně 320 stránkovou knihu vydala loni v září. Obsahuje téměř 80 textů, které jsou výběrem z toho, co napsala v letech 2011 až 2018. Některé z článků ale Stokowská nově okomentovala i přepracovala.
Její sloupky a eseje vycházely napřed v levicovém deníku TAZ, později dostala prostor na serveru mainstreamového magazínu Der Spiegel.
Neoriginální celebrita?
Mladá rebelka se rychle stala svého druhu hvězdou. „Stokowská je dnes oslovována mnoha médií ke všemu, co se děje v otázkách feminismu a žen,“ všiml si Stuttgarter Zeitung.
Autor příručky feminismu pro muže se ztrapnil, opisoval od ultrafeministky |
„Stokowská píše angažovaně, vypointovaně, osobně. Také to z ní udělalo feministický vzor její generace,“ zhodnotil list Der Tagesspiegel. Podle něj je Stokowská zvána do médií jako „hlas hnutí“.
Stokowská budí pozornost i v zahraničí. Její knihu vychválila například recenzentka rakouského deníku Der Standard: „Stokowská je bezpochyby jedním z nejdůležitějších a nejchytřejších hlasů v početné nabídce feministických publikací. V neposlední řadě proto, že nikdy neztrácí z očí feminismus jako projekt solidarity a lidských práv, a tak pravidelně pojednává i témata jako chudoba, pomoc pro uprchlíky a kritika kapitalismu.“
Ne všichni ale sdílí bezvýhradné nadšení. „Analýzy a požadavky 32leté autorky nejsou ani nové ani obzvlášť originální nebo politicky orientované na řešení,“ namítl Stuttgarter Zeitung.
„Autorské jméno Margarete Stokowská se již dávno stalo známkou pro často odvážný, často ale také překvapivě oportunistický feminismus, který nahromadil příliš mnoho respektu sám před sebou,“ míní šéfredaktor deníku Die Welt.
Málokdo ale dosud poukázal na to, že Stokowská využívá stejné marketingové triky jako jí odsuzovaná (krajní) pravice. Ta si oblíbila knihu Finis Germania, jejíž název lze přeložit jako Konec Německa, ale volněji i Poslední dny Německa. Na chytlavý titulek Poslední dny láká i Stokowská a to poté, co Finis Germania vzbudila rozruch v mainstreamových médiích.
