Vyšehrad je mýtickou kolébkou české státnosti. Staré báje a pověsti praví, že odtud prý českému kmeni vládla kněžna Libuše, založila město Prahu a předpověděla mu slávu, která se dotkne hvězd. Z historie víme, že Vyšehrad se stal v druhé polovině 11. století skutečným centrem českého státu, když z něj kníže Vratislav učinil hlavní panovnickou rezidenci. Byl to on, který v roce 1070 založil kostel svatého Petra a Pavla a na podporu své politické moci zřídil kapitulu, která nespadala pod pravomoc pražského arcibiskupa, ale byla podřízená přímo papeži. Kapitulní kostel je nejmonumentálnější stavbou, která se na Vyšehradě zachovala do dnešních dnů. Ve své historii byl mnohokrát přestavován. Naposledy byl letech 1885 - 1903 architektem Josefem Mockerem a později jeho žákem Františkem Mikšem proměněn z barokní podoby do novogotického slohu, aby tvořil důstojný protipól Svatovítské katedrály. Z mnoha dalších sakrálních staveb přetrval na Vyšehradě jen malý zbytek. Románská rotunda svatého Martina je vůbec nejstarší dochovanou budovou. Dnes bychom si už těžko dokázali představit, že rotunda v patnáctém století stávala v centru živého městečka, nedaleko radnice a tržiště. Vyšehrad ovšem nejvíce utrpěl za husitských válek, které jej zpustošily. Dnešní Vyšehrad je především místem posledního odpočinku vynikajících Čechů. Vznešenou myšlenku vybudování národního pohřebiště inicioval spolek Svatobor, ustavený v roce 1861 Františkem Palackým. Do současné podoby byl hřbitov vystavěn v 90. letech 19. století. Poblíž krypty s pozůstatky přemyslovských knížat pak v letech 1886 - 1893 vyrostla impozantní národní hrobka - Slavín. Jako první byl do ní pochován v roce 1901 Julius Zeyer. Vedle Slavína je na Vyšehradě pochováno přes šest set nejvýznačnějších osobností našeho národa. Přenesení ostatků Karla Hynka Máchy z Litoměřic na Vyšehrad se v těžkých dobách po Mnichovu stalo národní manifestací. Hřbitov je navíc i ojedinělou galerií náhrobních plastik významných umělců.
4. července 2001
