Výroba cihel v Nepálu je v posledních letech na vzestupu, v zemi funguje více než 1 100 cihelen. Odvrácenou stránkou toho průmyslu je extrémně dlouhá pracovní doba, nízké platy, dětská práce a systém půjček, který dělníky nutí pracovat v otrockých podmínkách. Podle lidskoprávních organizací na výrobě cihel pracuje až 28 tisíc dětí, polovině z nich je méně než 14 let.
Jedna z největších cihelen se nachází ve městě Bhaktapúr nedaleko Káthmándú. Dělníci spí ve skromných chatrčích a vstávají před druhou hodinou ráno, aby včas nastoupili na 15hodinovou směnu. Mezi dělníky je i osmiletý Šankar Thing. Spolu se svými bratry se každé ráno vydává do mrazu, s malým světlem a rádiem, z něj se do údolí rozléhá nepálský pop.
Stará se o něj jeho starší bratr Bišal. „Můj malý bráška občas pláče. Je taková zima, že vás řeže do rukou. Není to správné, že můj bráška musí takhle pracovat. Je to špatně, jsme ale chudí. Nebudeme mít co jíst, když nebudeme pracovat,“ svěřil se Bišal reportérům serveru The Guardian.
Dětská práce a rozvojové projekty
Většina cihel z Bhaktapúr končí na lokálních staveništích. Některé z nich však putují i na projekty z rozvojové pomoci Světového potravinového programu (WFP) a britského ministerstva pro mezinárodní rozvoj. Jedním z největších projektů je vybudování centrály pro distribuci zásob během přírodních katastrof. Reportéři z The Guardian na místě zjistili, že na tomto a dvou dalších projektech se používají cihly z Bhaktapúru.
WFP jakékoli pochybení odmítá. Všichni jeho dodavatelé prý dodržují úmluvu OSN o ochraně dětských práv (úmluvu OSN v angličtině si můžete přečíst zde).
„Během kontrol jsme zjistili, že určité menší stavební práce na letišti Tribhuvan obsahovaly materiál od dodavatelů, kteří nedodržují vysoké standardy WFP v otázkách životního prostředí a etiky,“ uvedl mluvčí. S tímto dodavatelem prý byla rozvázána smlouva. Skutečnost je však taková, že příliv „krvavých cihel“, jak se materiálu vzniklém v otrockých podmínkách říká, pokračuje.
Dva kilometry od Bhaktapúr ve městě Kavre se nachází další velká cihelna . Dnes 46 letý Mahila Lama pracuje v drsných podmínkách 11 let. Z cihelny nemůže odejít. Zprostředkovatelé totiž využívají období dešťů, kdy se výroba cihel zastaví a dělníkům na přechodné období půjčí peníze. Pochopitelně s velkým úrokem. Bez půjčených peněz by dělníci nepřežili. Pokud by chtěli odejít, musí zaplatit půjčku, 24procentní úrok a také nájem za část pozemku, na kterém se vyrábí cihly.
Tisíce krvavých cihel na mezinárodním letišti
Na 600 tisíc turistů, kteří každoročně přistanou na mezinárodním letišti v Káthmándú, o pracovních podmínkách v cihelnách neví téměř nic. I přesto z nich budou profitovat. Na 50 tisíc cihel z továrny v Kavre totiž padne na modernizaci letiště. Na výstavbu dohlíží španělská společnost Constructora Sanjose, podle které projekt přijde v přepočtu na 2,2 miliardy korun. Projekt z velké části financuje Asijská rozvojová banka, která ve svém etickém kodexu uvádí, že žádným způsobem nepodporuje moderní otroctví ani dětskou práci.
V praxi přitom nepřímo podporují podmínky, v jakých pracuje i Šiva Kumar Sada. Zprostředkovatel práce mu slíbil plat 800 rupií za den (asi 200 korun). Peníze mu měly být vypláceny jednou za týden. „Řekli nám, že dostaneme 800, teď nám slibují 700. Zatím jsem ale nedostal nic (...). Jídlo si kupujeme za speciální kredity. Občas máme pocit, že nás podvedli. Věřili jsme zprostředkovatelům, protože potřebujeme peníze,“ smutní Sada.
Homraj Acharya, ředitel Global Fairness Initiative, která se zaměřuje také na dodržování dobrých pracovních podmínek v cihelnách, si myslí, že zahraniční dárci a poskytovatelé rozvojové pomoci by měli své dodavatele lépe kontrolovat. „Je nezbytné, aby mezinárodní společenství vytvořilo dohled, který zajistí, že všechny materiály budou od dodavatelů, kteří nepodporují dětskou práci. Peníze by měly být vždy až na druhém místě za morálkou,“ myslí si Acharya
Pro pracovníky cihelen jsou sliby úřadů k ničemu. Než jejich zákony a nařízení stačí vejít do praxe, uplyne mnoho let. „Nevím, co se mnou bude. Už teď se cítím zlomený,“ tvrdí Bišal na konci jedné z nekonečně dlouhých směn.
