Evropané si říkali, že je snad dobrý jen na baseball a že v tomto případě padlo synovo jablko až příliš daleko od otcovského stromu.
Když absolvent Yale a Harvardu, bývalý naftařský magnát a texaský guvernér konečně obsadil Oválnou pracovnu, Němci považovali za obrovskou botu, že G.W.B zrušil závazek Washingtonu řídit se Kjótským protokolem na ochranu klimatu, Moskva zvedala oči v sloup nad jeho plány pustit se do raketové obrany a Paříž zase žehrala na Bushův "unilateralismus".
Američané, rozdělení volbami, se s ním smířili, a dokonce v něm objevovali vlastnosti, které mají oni sami: "obdivuje baseball", "dokáže se smát sám sobě", "neví, kdo je prezidentem Ukrajiny - já taky ne", "překonal hříchy svého mládí", "drží slovo a nelže (jako Clinton)", "je to zkrátka člověk, se kterým bych šel klidně na pivo", "představuje se svou ženou Laurou dokonalý pár (ne jako Clinton)"...
A zbytek Evropy si dělal dál s gustem legraci z pověstných Bushových jazykových přešlapů.
| Některé z perel G.W.B |
|
"Jako guvernér Texasu jsem zavedl vysoké normy pro naše veřejné školství a já sám jsem tyto standardy splnil." "Jsme nejvzdělanějším americkým národem na světě... Budoucnost bude zítra lepší." "Oni mě nedopodcenili jako vůdce." "Takový je Washington. Je to místo, kde najdete lidi připravené vyskočit z liščích doupat ještě předtím, než zazní první výstřel." "Coby mladí Američané máte před sebou velkou odpovědnost stát se dobrými občany..." "(Teroristé) znepodcenili fakt, že my milujeme souseda v nouzi... Myslím také, že znepodcenili vůli a odhodlání vrchního velitele." "... diskutovali jsme s našimi japonskými partnery také o devalvaci." |
Jakkoli to někteří lidé chápou jako "kulturní imperialismus", je neoddiskutovatelným faktem, že kasovní trháky ve světě z více než čtyř pětin představují filmy Made in U. S. A.
Co by si však svět počal bez Bushovy Ameriky? Americkou sílu, převahu a vedení mnozí vítají, mnohdy i z pohodlnosti, jiní ji tolerují, i když často se skřípěním zubů. Ti, kteří ji nenávidí, se ocitli po 11. září na druhém břehu v roli nepřítele.
Najednou Bush s klidem a diplomacií, nečekanou u člověka s pověstí nepříliš chytrého kovboje s kolty proklatě nízko, řešil úkoly, které se bytostně dotýkají celého světa, až příliš bezradného: co si počít s anonymní hrozbou terorismu?
Najednou s určitostí věděl, že hlavou Pákistánu je generál Parvíz Mušaraf. Jak daleko byly doby, kdy během volební kampaně ze sebe dostal jen "generál..., generál".
"Před 11. zářím by mě nikdo nepřesvědčil, že bych někdy sdílela respekt k prezidentu Bushovi, ale je to tak," vyjádřila za mnohé například Oona Kingová, členka britského parlamentu za Labour Party. Byla to podobná poklona, jakou už kdysi Americe složil její slavnější krajan, Winston Churchill.
"Vždycky se můžete spolehnout na to, že Amerika se rozhodne pro správnou věc. Za předpokladu, že se vyčerpaly ostatní alternativy..."
