Pákistánský Péšávar je v poslední době oblíbeným místem sňatků afghánských párů, které se snaží alespoň na chvíli uniknout realitě v podobě bombardování své země. "Je znát, že se Afghánci rádi nechávají oddat v Pákistánu a Péšávaru zvlášť," říká Salamat Husajn, majitel oddávací síně Šíráz.
"Mohou tady zapomenout na všechny starosti, uvolnit se a být normálními lidmi," dodává s tím, že mladí Afghánci rádi tančí a zpívají, což jim Taliban v jejich zemi nedovoluje.
Odhaduje, že se každý týden v místních svatebních síních nechá oddat asi padesát afghánských párů. Stejný počet uzavírá manželství v některém z uprchlických táborů v okolí.
Manželé pocházejí z podobného prostředí
To, že pár dávají dohromady jejich rodiny, většinou znamená, že ženich a nevěsta pocházejí ze stejné vrstvy a mají do začátku něco společného.
Ačkoli islám neříká nic o ceně snoubenky či věnu, afghánská tradice velí, aby dívka při svatbě dostala tolik zlatých šperků, kolik si rodina může dovolit. Tyto dárky jí zůstávají pokud by se s ní chtěl manžel rozvést. Zaplatit hostinu je naopak věcí ženichovy rodiny a i tady se utrácí tolik peněz, na kolik jejich kapsa stačí.
Hotel v Péšávaru: Svatba pro 2800 hostů
Nejlepší hotel v Péšávaru - který teď slouží především zahraničním novinářům píšícím o konfliktu v Afghánistánu - v úterý pořádal afghánskou svatbu pro 2800 hostů. Menu pro jednoho člověka přišlo v přepočtu na dvacet dolarů.
"Tohle je největší svatba, jakou jsem kdy zažil," připouští Riaz Achtár, ředitel hotelu. "Ale máme tady hodně svateb, na které se sjede kolem pěti set pozvaných."
Mužský a ženský svět
Jeden rozdíl mezi afghánskou a západní svatbou je zřetelný - afghánští svatební hosté jsou odděleni v mužské a ženské místnosti.
"Všichni muži si dobírají ženicha na téma svatební noci a radí mu, co má dělat," říká Salamat Husajn. "A ženy zase vysvětlují novomanželce, jak se má chovat."
Rozdělení se nevztahuje na děti, které pobíhají z místnosti do místnosti a tlumočí nejšťavnatější poznámky z druhého tábora.
Muži spolu tančí a ti nejodvážnější podplácejí číšníka z baru, aby jim donesl láhev whisky. Ženy zatím malují na ruce a nohy novomanželky henou jemné vzorky.
"Po hostině následuje svatební noc, novomanželka po ní odjíždí ke své rodině, aby jim o všem vyprávěla, a tam si ji další den vyzvedne manžel," vysvětluje Husajn. "Všechno je to hrozně šťastné období."
Jaká byla stavební noc, ptají se nezadaní přátelé Nazira, ale ten zachovává důstojné mlčení. "To je jenom mezi mužem a ženou," odpovídá.
"Teď se vrátíme zpátky do Afghánistánu a založíme vlastní rodinu." Válka neválka, život jde dál.
|
MANŽELSTVÍ MÁ VELKOU NADĚJI USPĚT |
|
I když spolu mladí manželé před svatbou ani jedinkrát nepromluvilim, mají podle Razíka Churšída, afghánského odborníka na manželskou problematiku, větší šanci na úspěšné manželství, než lidé na Západě. |
