Britská etická komise pro lidské oplodňování a embryologii před půl rokem povolila, aby rodiče podstoupili oplodnění ve zkumavce a ze vzniklých zárodků byl pro přenesení do matčiny dělohy vybrán ten, který splní dvě podmínky: za prvé genetické testy prokážou, že narozené dítě bude zdravé. A za druhé krev z jeho pupečníkové šňůry bude vhodná k tomu, aby ji lékaři použili pro léčení jeho staršího, nemocného sourozence.
Krev z pupečníkové šňůry, kterou je dítě v těle matky spojeno s placentou, z níž přebírá výživu, má obdobné vlastnosti jako kostní dřeň. Lékaři si od ní slibují ještě účinnější léčebné metody, než umožňuje transplantace kostní dřeně.
Pro Charlieho ne
Tatáž etická komise před několika týdny rozhodovala o použití obdobného postupu pro další dítě, tříletého Charlieho. Ten trpí jinou krevní poruchou, vzácnou formou anémie (chudokrevnosti). Také v tomto případě lékaři doufali, že když vyberou k narození vhodný zárodek, použijí pak pupečníkovou krev k léčení staršího sourozence.
Tentokrát však etická komise postup zakázala. Proč? V prvním případě mělo z genetického testování zárodku prospěch i nové dítě - testy předem odhalily, že bude zdravé. Zato v druhém případě by nový sourozenec neměl z genetického testování žádný užitek, protože testy by nedokázaly zjistit, zda bude nemocný.
Komise tedy rozhodla, že předběžné zjišťování, zda pupečníková krev dosud nenarozeného dítěte pomůže jinému člověku, je neetické.
Dítě, nebo dárce?
Jak napsal časopis New Scientist, na soukromých klinikách v USA by se to nestalo, protože tamní pravidla jsou volnější. V Británii nyní lékaři diskutují, zda bylo rozhodnutí etické komise správné.
Někteří odborníci zastávají názor, že komise udělala chybu. Vždyť nemocný Charlie teď zůstane dál závislý na lécích a častých transfúzích, které jej udržují při životě. Pokud by se však pupečníková krev nového dítěte dala použít pro léčení, Charlie by měl šanci na uzdravení. A jeho sourozenci by to samozřejmě nijak neublížilo, vždyť pupečníková šňůra se stejně po porodu vyhazuje.
Jiní lékaři však rozhodnutí etické komise podporují. Podle jejich názoru by se v tomto případě na lidský zárodek pohlíželo ne jako na budoucí dítě, ale jako na budoucího vhodného dárce pupečníkové krve, a to jim připadá nevhodné.
Těžko říct, zda ve světě zvítězí volnější přístup americký, nebo striktní britský. Jisté ovšem je, že podobných etických sporů bude přibývat, protože medicínský výzkum stále častěji umožňuje využívat postupy, které byly dříve zcela nepředstavitelné. A lékaři, stejně jako pacienti (a jejich rodiče), si budou muset klást otázku - co vlastně je a co není správné?
