Od osmnáctého století, co tuhle promenádu ve Lvově postavili, se zde den co den scházejí místní a korzují. Zima nezima. Jenže nyní, poté co na západě Ukrajiny propukla pandemie prasečí chřipky, jíž jen v tomto regionu podlehlo víc než 60 lidí, je korzo téměř liduprázdné.
Jen občas se mihne stařenka, která by ráda jako obvykle prodala milencům puget květů, nebo slepý harmonikář. Zatímco se přes den ulice města hemží lidmi s gázami na obličejích, na odpolední, zvláště pak na sváteční (třeba nedělní) korzo si roušku vezme jen málokdo.
"Co je to proti gulagu!"
Tam, kde obvykle bývá shluk kožených čepic, tedy penzistů, kteří si přišli popovídat s kamarády, nyní přešlapují Jevhenij, Ivan a Jakov. Moc lidí tu dnes nepotkali, a tak se vděčně dávají do řeči s námi. A hned fotografa táhnou do nedaleké kavárny na panáka, mě na zmrzlinu.
V ULICÍCH LVOVARoušku z pěti vrstev a nekýchat |
Když se divím, že chtějí v takovém nečase pojídat studené, mávnou rukou. "Víte, já jsem byl přes sedmnáct let v gulagu, na Sibiři. Dřeli jsme tam každý den za 200 gramů chleba. Pracovali tam s námi i Češi. Tam lidé umírali na hladomor, přijde mi legrační, že bych teď měl nosit roušku kvůli chřipce. Navíc být zalezlý doma a ještě si nechat ujít setkání s kamarády," říká Ivan a zpod kabátu vytáhne jakousi temně růžovou slivovici domácí výroby a přímo v kavárně doplní dopitou rundu.
Čím se místní chřipcevzdorní důchodci "impregnují", je rázem jasné.
"Tak na zdraví!" zvedne kalíšek. Ivan zatím přinese chlebíčky, protože jak se na Ukrajině říká: "Když je chleba na stole, není zle."
A Jevhenij k té hostině zazpívá o smutné ukrajinské duši. Přitom si postěžuje, že všichni zpěváci dnes z promenády utekli do postelí, nebo si pusu zakryli gázou.
Kam zmizeli zpěváci a ty krásné paničky?
A má pravdu. Před dvěma lety, když jsem byla ve Lvově naposledy, se na korzu srocovaly celé skupiny zpěváků a nafintěných zpěvaček. Podvečerním Lvovem zněly tenory, basy i vysoké soprány a melancholické ženské alty.
Však zdejší krasavice už inspirovaly nejednoho literáta.
Včetně Leopolda von Sacher-Masocha, podle nějž dostal název masochismus a v jehož empírovém domě jen kousek od korza ještě nedávno sídlila vyhlášená zubní ordinace. Masoch se evidentně ve Lvově inspiroval minimálně pro svou Venuši v kožichu.
Včera by však rozervaný umělec čekal na múzu marně. Po davech paniček na vysokých podpatcích ani vidu, ani slechu. A prořídly i řady milenců. Chlapíků v naleštěných botách a dlouhonohých dívek s čerstvou růží. "Roušková panika" totiž zapůsobila hlavně na mladé. A přes respirátor se špatně líbá.
