Západ klopotně hledá účinnější válečnou strategii, která by nějak pohnula konfliktem mezi Ruskem a Ukrajinou. Chtějí-li USA plnit vedoucí roli ve světě, budou muset udělat víc než jen čekat, že se řešení nějak vyvine spontánně, píše sociolog a publicista Antonín Rašek.
Nedlouho po sobě se v létě sešly na bavorském zámku Elmau země G7 a na summitu v Madridu členské státy NATO, aby reagovaly na situaci na Ukrajině. Země G7 se rozhodly reagovat na válku prohloubením ruských sankcí. Aliance přijímá opatření především preventivního charakteru: posílit obranu východního křídla vojáky rychlé reakce ze 40 tisíc na 300 tisíc a přijmout za členy Švédsko a Finsko. Nová vojenská strategie již nepočítá s Ruskem jako s partnerem, ale považuje ho za přímou hrozbu.
I když historické paralely někdy pokulhávají na všechny čtyři nohy, občas poslouží jako odstrašující nebo následováníhodné příklady i při hledání východisek z krizí a konfliktů. Tak tomu dosud bylo i při formování strategie Západu k rusko-ukrajinské válce.
Tato strategie předpokládá, že se Kyjev vzdá části území. Jako první s ní přišel Henry Kissinger a podpořilo ji několik západních představitelů. Podobně se vyjádřil i generální tajemník NATO Jens Stoltenberg.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel.
