Česká média zhodnotila sílící ruskou vojenskou angažovanost v Sýrii vcelku zevrubně. Na portálu iDNES.cz se tak již psalo jak o tom, co Rusové v Sýrii chtějí, tak o tom, k jakým konkrétním krokům to povede. Technet.cz se rovněž podíval na zapojení Ruska v Sýrii z pohledu nasazené techniky a živé síly. Pár věcí by ale ještě stálo za to doplnit, popřípadě vypíchnout.
Ruská hra v poušti
Pro současnou roli Ruska na Blízkém východě je existence syrského režimu strategicky nezbytná. Když proto začal povážlivě slábnout, Moskva s navýšením pomoci neváhala. Stala se tak v podstatě jedinou mocností, která se snaží v Sýrii udržet stávající poměry.
Jiné státy do konfliktu na podporu jeho stávajících domácích aktérů takto aktivně nezasahují. Turecko si svým bojem s Kurdy, o poznání slabším bojem s „Islámským státem“ (IS) a podporou syrské opozice především vytváří pozici pro zasahování do syrských záležitostí i po pádu režimu. Podobně je na tom Írán, který už na podporu režimu vyzkoušel vše možné a nyní si také spíše klade otázku, jak se Sýrií naložit bez něj.
Jan KužvartAnalytik, zabývá se bezpečnostní a politickou problematikou Blízkého východu a severní Afriky. Zaměřuje se i na e-diplomacii a drony (bezpilotní prostředky).  Spolupracuje s řadou médií včetně iDNES.cz. Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy, návazně bezpečnostní studia a také arabistiku a historii. |
USA pro změnu aktuálně předvádí ukázkové fiasko s cvičením opozičních bojovníků, kteří se měli IS postavit. Za rok jich totiž USA měly vycvičit 5 400, do boje ale dosud poslaly jen 60 rebelů, z nichž podle slov Pentagonu zbylo torzo čítající nejvýše 5 osob...
I přes rostoucí zapojení si Rusko nicméně bedlivě hlídá, aby jeho míra nevytvořila ze země pro Rusy další Afghánistán. Vedle rizika vstupu do nekonečného konfliktu a ztrát ve vlastních řadách jsou zde i další úskalí. Do teď byla Sýrie válčištěm, kde za zájmy mocností bojovali zejména jejich místní spojenci a vazalové. Rostoucí přítomnost ruských vojáků v bojových liniích režimu ale zvyšuje možnost, že by se některý z nich mohl stát obětí amerického náletu. To je přitom něco, čemu by se obě strany rády vyhnuly, protože by se tím dále prohloubila složitost a mezinárodní dimenze konfliktu.
Rusko také nesmí zapomínat na limity své pomoci. Může režim podpořit. Na to, aby jej v boji proti IS a opozici z větší části nahradilo, však zdroje nemá.
Bodákový marketing
V souvislosti s výše uvedenými riziky proto stojí za to se ptát, nakolik je hlavní motivací Moskvy pomoc režimu Bašára Asada a nakolik jde o PR a demonstraci vojenské síly a politického odhodlání. Osobně si myslím, že vzhledem k zhoršujícímu se postavení režimu jde v první řadě skutečně o pragmatický krok.
Na druhou stranu by ale nebylo Rusko zdaleka první zemí, které v syrském konfliktu vyhovuje, když se o jejích krocích mluví více, než by si zasloužily. Příkladem je proklamovaný záměr Turecka vytlačit IS ze severní Sýrie, který zatím zůstává na papíře a slouží jako kouřová clona v jeho boji s Kurdy.
Ruské angažmá v boji proti IS je i cestou, jak ukončit svou mezinárodní izolaci a za relativně nízkých nákladů světu ukázat, že na rozdíl od mnohdy bezradných a kontraproduktivně jednajících Spojených států si na mezinárodním poli umí poradit a spolehlivě podpořit své regionální spojence, když to nejvíce potřebují.
Prezident Putin si vysláním vojáků a poradců do Sýrie také umně hraje se světovým veřejným míněním. Podařilo se mu totiž v řadách ruských mocenských konkurentů opět vyvolat obavy a přehnané reakce pramenící z nereálných očekávání, jež jsou s případnou ruskou intervencí v Sýrii spojována. Washington se tak před zraky světových médií opakovaně ptá Moskvy na její kroky v Sýrii, aniž by Kremlu stál za uspokojivou odpověď.
Celá záležitost má i symbolický podtext. Rusko totiž do Sýrie poslalo podle všeho příslušníky sevastopolské 810. samostatné brigády námořní pěchoty. Jde o tytéž „zelené mužíčky“, kteří se podíleli na anexi Krymu.
Možná interpretace vzkazu Moskvy světu je nasnadě: Rusko se navzdory sankcím nebojí nadále hájit své zahraničně-politické zájmy. Nejde tak jen o Sýrii, ale o ruské poselství jeho velmocenským soupeřům. Koneckonců, prezident Putin se nechal slyšet, že případnou ruskou intervenci v Sýrii nevylučuje. Zdroje na to nemá, na přitažení mezinárodní pozornosti a prestiže to ale stačí. I když, jak kdysi někdo trefně poznamenal: „Nikdy nepodceňujte Rusy.“
