Jihokorejský úředník v pohraniční vesnici Pchanmundžom během uplynulých dvou let dvakrát denně zvedal zelené sluchátko a volal svému protějšku na severní straně nejstřeženější hranice světa. Marně. Telefon nikdo nezvedal.
Letos třetího ledna se to změnilo. V 15:30 místního času (7:30 SEČ) Severokorejci odpověděli a obě strany, které jsou technicky vzato stále ve válce, po dvacet minut horkou linku testovaly. Není to maličkost. Obnovení telefonického spojení zajišťujícího krizovou komunikaci vzbudilo velké naděje na oteplení vypjatých vztahů.
„Vtipy jsme si nevyprávěli...“
Horká linka mezi Jižní a Severní Koreou vypadá jako aparát z dob studené války. A vlastně jím i je. Severo-jižní přímý telefon byl zřízen v roce 1971, aby zajistil spojení mezi severokorejským a jihokorejským Červeným křížem.
Je to vlastně velká bedna s monitorem a dvěma telefony: jeden je červený, druhý zelený. Když chtějí volat na sever, sáhnou Jihokorejci po zeleném telefonu. Na červený aparát přijímají hovory z totalitní země.
Přístroj, který vidíte na úvodním snímku, je instalován v Jihokorejském domě svobody v Pchanmundžomu a volá se z něj na severokorejský aparát ležící o sto metrů dál v ostře střežené demilitarizované zóně.
„Veškeré hovory byly velmi oficiální. Vtipy jsme si nevyprávěli,“ zavzpomínal pro agenturu AFP před deseti lety Kim Jon-čchol, který u jihokorejského aparátu sedával na počátku 90. let. Spojení bylo navázáno každý pracovní den přesně v 9 hodin ráno a ve čtyři odpoledne. „V liché dny jsme volali my jim, v sudé dny volali oni nám,“ dodal Kim.
Většina hovorů byla testem, jestli horká linka funguje. „Když jsme pro ně měli nějakou zprávu, tak jsme se jich zeptali, jestli o ni mají zájem. Pak jsme položili telefon a zprávu jsem jim buď poslali faxem, nebo jsme ji jim vyřídili tváří v tvář,“ vysvětlila BBC mluvčí jihokorejského ministerstva pro sjednocení.
Podobných komunikačních linek mezi Severem a Jihem bylo od 70. let nainstalováno celkem třiatřicet. Pět z nich slouží pro každodenní komunikaci, jednadvacet pro vzájemná jednání, dvě pro problémy týkající se letového provozu, dvě pro námořní záležitosti a tři pro řešení společných ekonomických otázek.
Na počátku roku 2016 všechny telefony utichly. Severní Korea tehdy provedla svůj čtvrtý test jaderné zbraně, Soul pozastavil provoz společné ekonomické zóny Kesong a Pchjongjang poté přerušil veškeré styky. „Linka technicky vzato stále fungovala, ale Severní Korea nezvedala telefon,“ poznamenala mluvčí ministerstva pro sjednocení.
Gesta smíření před olympiádou
Na začátku tohoto roku napětí na Korejském poloostrově nepatrně povolilo. Severokorejský vůdce Kim Čong-un v novoročním projevu prohlásil, že je otevřený dialogu a horká linka na hranicích byla opět zprovozněna.
„Mé tlačítko je větší“Trump a Kim si poměřují jaderné pindíky |
Obě země chtějí v nejbližších dnech také jednat o účasti KLDR na letošní zimní olympiádě v Jižní Koreji. V této spojitosti se spekuluje o dalších smířlivých gestech. Agentura Reuters napsala, že sportovci obou Korejí by na zahajovacím ceremoniálu mohli kráčet pod jednou vlajkou. Organizátoři her již dříve nadnesli, že Severní a Jižní Korea by mohly vytvořit společné týmy v krasobruslení a ledním hokeji.
Za dobrou věc označil možná jednání mezi Pchjongjangem a Soulem i americký prezident Donald Trump, který jinak na adresu Kim Čong-una nešetří tvrdými slovy. Pentagon kvůli olympiádě odložil společné manévry „Foal Eagle“, které se konají každoročně mezi únorem a dubnem.
Trump zklidnění situace na Korejském poloostrově označil za svoji zásluhu. „Vážně si někdo myslí, že by v tuto chvíli probíhala mezi Severní a Jižní Koreou jednání a dialog, kdybych nebyl rozhodný, silný a ochotný použít naši totální sílu proti Severu,“ napsal na Twitteru.
With all of the failed “experts” weighing in, does anybody really believe that talks and dialogue would be going on between North and South Korea right now if I wasn’t firm, strong and willing to commit our total “might” against the North. Fools, but talks are a good thing!
Zatímco Soulu Kim Čong-un ve svém novoročním projevu ukázal vlídnou tvář, vůči USA zvolil tradičně tvrdou rétoriku. Mluvčí amerického ministerstva zahraničí v první reakci interpretovala projev jako snahu „vrazit klín“ mezi tradiční spojence USA a Jižní Koreu.
