O diagnóze stavu země není pochyb: Rusku se nepodařilo za více než osm let vybudovat funkční systém. Ekonomický pokles pokračuje a jeho konec je v nedohlednu. Slovo reformátor je pro miliony lidí synonymem lupiče.
Otázka "Kde se stala chyba?" fascinuje politology, jednoznačnou odpověď však nemá. "Já sama nad tím hodně přemýšlím, a ještě jsem na nic rozumného nepřišla," přiznává Larisa Bogorazová, demokratická aktivistka.
Nové Rusko se začalo rodit koncem roku 1991, kdy prezident Boris Jelcin po rozpadu SSSR vyhlásil prozápadní reformy, privatizaci, likvidaci centrálního plánování. Ruští intelektuálové se od té doby přou, zda bylo tak radikální přesměrování ekonomiky vhodné. "Tvrdé a rychlé změny nebyly pro Rusko rozumné. Měly probíhat pomaleji, s větším rozmyslem," tvrdí politolog Andrej Rjabov.
Sergej Kovaljov, disident sovětské éry, je však přesvědčen, že je nesmysl představovat si nějakou třetí, pozvolnější cestu, než s jakou tehdy přišli reformátoři kolem Jegora Gajdara. "Jeho politika byla správná a jediná možná. Kdyby mu dal Jelcin více času a kdybychom postupovali důsledněji, žili bychom dnes ve zcela jiné zemi," tvrdí Kovaljov.
Nedůslednost se stala jedním z hlavních motivů i všech dalších let reforem. "Bylo to tragické období ztracených a promrhaných šancí a obrovských možností. Za padesát let budou nad tím lidé kroutit nevěřícně hlavou," soudí Igor Čubajs. Politologové tvrdí, že ruské plány byly v na papíře dobré, jejich uvedení v život se však nedařilo. "Nebyly to opravdové činy, ale jejich pouhá imitace. Nebyla to privatizace, ale imitace privatizace, neobjevili se žádní soukromníci," říká Čubajs.
Různí analytici zdůrazňují při zdůvodnění ruských obtíží rozdílné aspekty (nedostatek elit, úpadek moci Moskvy, neschopnost společnosti přijmout změny). Nejsou jednotní v pohledu na roli jednotlivých reformátorů. Shodují se však v tom, že odpovědnosti před dalšími generacemi historiků i občanů se nemůže zbavit "šéfreformátor" Boris Jelcin.
"Jelcin dovolil staré nomenklatuře, aby proměnila stát v pouhý zdroj svého osobního bohatství a také v novou vládnoucí třídu," říká Andrej Rjabov. "A co je ještě horší, byla narušena role státu jako instituce, která je schopná něco prosadit." Na druhou stranu: odborníci vždy ke své kritice dodávají, že v zájmu spravedlnosti vedle neúspěchů v ekonomice je třeba dívat se i do jiných oblastí. Rusko dosahuje stupně svobody, o které se před několika lety nikomu nezdálo, žádný z katastrofálních scénářů občanské války či diktatury se nenaplnil a Jelcin je větší demokrat, než za jakého ho původně mnozí považovali."Rusko je nyní mnohem více liberální země," říká Larisa Bogorazová.
Ruské liberály ovšem nejvíce děsí, že Rusko již ztratilo víru ve smysluplnost tržních reforem, jež se pro mnoho obyvatel staly symbolem zmaru a ničení.
"Většina Rusů dnes věří, že Gajdar a další reformátoři oloupili stařečky, zbohatli na reformě a jsou vinni touto krizí," říká Sergej Kovaljov. "Není to pravda. Je to propaganda." Ostatně: kolem čtyřiceti procent Rusů odsuzuje rozpad SSSR i následné prozápadní reformy. "Z pohledu obyčejného občana to je prosté: dříve měl práci, možnost si vydělat, jet na dovolenou. Nyní mu ani nikdo nenamlouvá, že toho samého se dožijí jeho děti," vysvětluje Andrej Rjabov. "Když mu zítra řeknou, že místo svobodných cen dostane dva lístky na dva bochníky chleba, několik kilogramů rýže a krup, řekne: no dobře." Mezi moskevskými liberály není lehké najít optimisty, kteří by věřili v rychlé dosažení stability. "Obávám se, že nás čekají ještě horké chvilky, politicky i ekonomicky," říká Sergej Kovaljov. Na druhou stranu věří, že zásadní obrat země již není možný. "Žádná politická síla v Rusku není schopna vrátit zemi zpět k tomu, co bylo dřív. Nestačí jí na to síly. V tom smyslu jsem optimista."
Důsledky neúspěchu:
- hospodářská situace se stále zhoršuje
- stát neplní některé základní funkce
- země je politicky nestabilní
- lidé ztrácejí víru v tržní ekonomiku
- vztahy se Západem se zhoršují
- není jasno v dalším směřování Ruska
Otázka "Kde se stala chyba?" fascinuje politology, jednoznačnou odpověď však nemá. "Já sama nad tím hodně přemýšlím, a ještě jsem na nic rozumného nepřišla," přiznává Larisa Bogorazová, demokratická aktivistka.
Nové Rusko se začalo rodit koncem roku 1991, kdy prezident Boris Jelcin po rozpadu SSSR vyhlásil prozápadní reformy, privatizaci, likvidaci centrálního plánování. Ruští intelektuálové se od té doby přou, zda bylo tak radikální přesměrování ekonomiky vhodné. "Tvrdé a rychlé změny nebyly pro Rusko rozumné. Měly probíhat pomaleji, s větším rozmyslem," tvrdí politolog Andrej Rjabov.
Sergej Kovaljov, disident sovětské éry, je však přesvědčen, že je nesmysl představovat si nějakou třetí, pozvolnější cestu, než s jakou tehdy přišli reformátoři kolem Jegora Gajdara. "Jeho politika byla správná a jediná možná. Kdyby mu dal Jelcin více času a kdybychom postupovali důsledněji, žili bychom dnes ve zcela jiné zemi," tvrdí Kovaljov.
Nedůslednost se stala jedním z hlavních motivů i všech dalších let reforem. "Bylo to tragické období ztracených a promrhaných šancí a obrovských možností. Za padesát let budou nad tím lidé kroutit nevěřícně hlavou," soudí Igor Čubajs. Politologové tvrdí, že ruské plány byly v na papíře dobré, jejich uvedení v život se však nedařilo. "Nebyly to opravdové činy, ale jejich pouhá imitace. Nebyla to privatizace, ale imitace privatizace, neobjevili se žádní soukromníci," říká Čubajs.
Různí analytici zdůrazňují při zdůvodnění ruských obtíží rozdílné aspekty (nedostatek elit, úpadek moci Moskvy, neschopnost společnosti přijmout změny). Nejsou jednotní v pohledu na roli jednotlivých reformátorů. Shodují se však v tom, že odpovědnosti před dalšími generacemi historiků i občanů se nemůže zbavit "šéfreformátor" Boris Jelcin.
"Jelcin dovolil staré nomenklatuře, aby proměnila stát v pouhý zdroj svého osobního bohatství a také v novou vládnoucí třídu," říká Andrej Rjabov. "A co je ještě horší, byla narušena role státu jako instituce, která je schopná něco prosadit." Na druhou stranu: odborníci vždy ke své kritice dodávají, že v zájmu spravedlnosti vedle neúspěchů v ekonomice je třeba dívat se i do jiných oblastí. Rusko dosahuje stupně svobody, o které se před několika lety nikomu nezdálo, žádný z katastrofálních scénářů občanské války či diktatury se nenaplnil a Jelcin je větší demokrat, než za jakého ho původně mnozí považovali."Rusko je nyní mnohem více liberální země," říká Larisa Bogorazová.
Ruské liberály ovšem nejvíce děsí, že Rusko již ztratilo víru ve smysluplnost tržních reforem, jež se pro mnoho obyvatel staly symbolem zmaru a ničení.
"Většina Rusů dnes věří, že Gajdar a další reformátoři oloupili stařečky, zbohatli na reformě a jsou vinni touto krizí," říká Sergej Kovaljov. "Není to pravda. Je to propaganda." Ostatně: kolem čtyřiceti procent Rusů odsuzuje rozpad SSSR i následné prozápadní reformy. "Z pohledu obyčejného občana to je prosté: dříve měl práci, možnost si vydělat, jet na dovolenou. Nyní mu ani nikdo nenamlouvá, že toho samého se dožijí jeho děti," vysvětluje Andrej Rjabov. "Když mu zítra řeknou, že místo svobodných cen dostane dva lístky na dva bochníky chleba, několik kilogramů rýže a krup, řekne: no dobře." Mezi moskevskými liberály není lehké najít optimisty, kteří by věřili v rychlé dosažení stability. "Obávám se, že nás čekají ještě horké chvilky, politicky i ekonomicky," říká Sergej Kovaljov. Na druhou stranu věří, že zásadní obrat země již není možný. "Žádná politická síla v Rusku není schopna vrátit zemi zpět k tomu, co bylo dřív. Nestačí jí na to síly. V tom smyslu jsem optimista."
Důsledky neúspěchu:
- hospodářská situace se stále zhoršuje
- stát neplní některé základní funkce
- země je politicky nestabilní
- lidé ztrácejí víru v tržní ekonomiku
- vztahy se Západem se zhoršují
- není jasno v dalším směřování Ruska
