Devětadvacetiletý Forman se vydal do válkou zmítané země se dvěma kamarády a průvodcem. V centru Kábulu se ubytovali v hotelu Safi Landmark, který má vlastní ochranku a nikdy předtím se nestal terčem teroristů.
Čtvrtý den měli podle plánu vyrazit do Pančíru natočit záběry z neporušené afghánské krajiny. Vstali po šesté hodině. "Seděl jsem na posteli, když se ozvala obrovská rána," vzpomíná Forman.
Až později se dozvěděl, že do hotelu právě v tu chvíli nabouralo auto plné výbušnin. "Bylo to na straně, kde byl můj pokoj, a tak tlaková vlna vyrazila okna," říká o drsném probuzení reportér.
Pár metrů od pokoje ležely mrtvoly
To byl ale jen začátek pětihodinového dramatu, na jehož konci bylo 20 zmařených lidských životů. "Sevřel se mi hrudník a první šok trval asi tři vteřiny. Připadalo mi to jako věčnost," popisuje Forman vypjaté chvíle.
V tu chvíli už se ze dvora ozývala střelba a kulky létaly jen pár metrů od pokoje, ve kterém bydlel s kamarádem. Duchapřítomně si nasadili neprůstřelné vesty, přilby a přesně podle pravidel, která před odjezdem nesčetněkrát probírali, utíkali do jednoho pokoje.
Policisté hledají na nádvoří hotelu skrývající se teroristy (26. února 2010)
"Věděli jsme, že musíme do pokoje, který není psaný na někoho s evropským jménem," popisuje reportér vteřinová rozhodnutí, na kterých závisely životy. Muži nakonec zamířili do vedlejšího pokoje, ve kterém se ubytoval Afghánec.
"Chápal, že u něj máme daleko větší šanci přežít, a nechal nás u sebe," vzpomíná Forman. Teroristé mezitím na dvoře rozpoutali peklo a na prostranství ležela jen bezvládná těla.
Formanovi jeho novinářský instinkt nedal, popadl kameru a jal se všechno natáčet. Z malého okénka zachytil řádění radikálů. Soustředil se na záběry a začala mu unikat realita, která se odehrávala kolem něj.
Kamarád mě strhnul a zachránil mi život
Přeslechl i osudné Alláhu akbar, které vykřikl sebevražedný atentátník těsně před tím, než se odpálil. "Naštěstí to slyšel kamarád, který mě nemilosrdně strhnul od okna," líčí reportér. Ve vteřině se ozval mohutný výbuch.
Pokojem začala po chvíli ticha létat sprostá slova na adresu atentátníka. "Moje první slova na adresu kamaráda byla: 'Ty vole, já bejt u toho okna, tak to mám natočený!'," říká.
Reportér televize Prima Jiří Forman v Afghánistánu
"Teď vím, že mi ta střepina nebo tlaková vlna mohly vážně ublížit. Takže jsem vděčnej, že mě kamarád stáhnul a kontroloval mě. Zachránil mi život," popisuje Forman chvíli, kdy byla smrt opravdu blízko.
Hodiny čekání vyplňovali kamarádi, kteří v Česku působí v ozbrojených složkách, plánováním, jak se budou bránit, když do do pokoje vtrhne ozbrojenec. Průvodce se mezitím ze zvuků snažil odtušit, co se děje na chodbách.
Evakuaci nikdo neřídil, a tak museli Češi sami poznat, kdy místo zkropené krví opustit. "Rozhodli jsme se podle toho, že po chodbě už chodila jen ochranka hotelu," líčí Forman. Po pěti hodinách se tak odvážili otevřít dveře.
Do Afghánistánu se brzy vrátím
Průvodce si zaběhl do pokoje pro svůj telefon a zjistil, že má 72 zmeškaných hovorů. Jeden z lidí, kteří mu neustále volali, byl jeho přítel. Ten pak pro čtveřici přijel před hotel. Rychle seběhli únikovým východem a nasedli do auta, které zamířilo do bezpečné zóny.
Reportér televize Prima Jiří Forman v Afghánistánu
Policie prohlásila hotel za bezpečnou zónu až po sedmi hodinách, a tak se mohli vrátit i zdrcení Češi. "Na recepci jsem viděl krev, jak tam umírali členové ochranky hotelu. V tu chvíli jsem si uvědomil, že ti lidé umírali, abych se já mohl z hotelu dostat," říká Forman.
"Život nám zachránilo, že jsme zachovali chladnou hlavu," dodává s odstupem času. Na Afghánistán prý v žádném případě nezanevřel a s kamarády se sem chce brzy vrátit, aby místním dětem s kamarády postavili horolezeckou stěnu.
