Vyplývá to z výzkumu, který vznikl na novozélandské univerzitě Victoria. Uveřejnilo ho nejnovější číslo odborného časopisu Psychological Science.
Výzkum uskutečnily psycholožky Seema Assefiová a Maryanne Garryová. Polovině účastníků testu, kterými byli studenti, tvrdily, že pijí tonik, a druhé půlce, že je to tonik s vodkou. Všichni ale pili jen tonik, přičemž část se ho nalévala z lahví od vodky.
Nápoje se podávaly v baru s reálným personálem. Domnělý alkohol byl servírován ve sklenicích s okraji obalenými cukrem a s kolečkem citronu. Pak si měl každý účastník prohlédnout obrázky znázorňující kriminální čin, přečíst jeho krátký popis a říci, co viděl.
"Podařilo se nám zjistit, že ti, kdo si mysleli, že už musejí být opilí, si z obrázků pamatovali míň. Bylo také snazší jejich výpověď o tom, co viděli, ovlivnit. Někteří ze skupiny 'vodka - tonik' dokonce vykazovali i fyzické známky opilosti," tvrdí Assefiová.
Ti, kdo byli přesvědčeni, že pijí alkohol, po ukončení experimentu a objasnění jeho podstaty nechtěli uvěřit, že konzumovali jen tonik. "Trvali na tom, že se cítili opilí," dodala Assefiová.
Garryová dodala, že studenti, kteří si mysleli, že pili vodku, se pokoušeli na rozdíl od druhé skupiny s mladší Assefiovou flirtovat. Studentky z této skupiny se zas víc hihňaly.
Výzkum podle ní vnáší víc světla na to, jak funguje lidská paměť. Není to zřejmě jen nabytí a uložení informací, jak to činí například počítač. Na její funkci a na to, jak si určitou situaci do ní vtiskujeme, má zřejmě vliv i to, co a kdo nás obklopuje.
