Vědci v Nizozemsku rok a půl sledovali chování 565 dětí a zvyky jejich rodičů. Výsledky studie v pondělí zveřejnili v americkém časopise Proceedings of the National Academy of Sciences.
U dětí, které jejich rodiče popisovali jako „výjimečnější než ostatní“ a jako ty, které si „v životě zaslouží to nejlepší“, pak byla větší pravděpodobnost, že dosáhnou vyššího skóre v testu narcistního chování. Mimo jiné děti projevovaly méně empatií a na kritiku reagovaly přecitlivěle.
Studie na začátku zahrnovala děti ve věku od sedmi do jedenácti let. Každého půl roku s nimi pak vědci vedli rozhovory, a to celkem čtyřikrát. Podle francouzského zpravodajského serveru Le Figaro se v ní také zkoumalo, jak moc rodiče přeceňují své děti. Během testování měli říct, jestli souhlasí s výroky typu „Mé dítě je dobrým příkladem pro ostatní děti.“
„Pokud rodiče svým dětem říkají, že jsou lepší než ostatní, děti tomu uvěří,“ uvedl spoluautor studie Brad Bushman, který se na univerzitě v Ohiu zabývá komunikací a psychologií. „Tohle nemusí být dobré ani pro ně, ale ani pro společnost,“ dodal.
Dítě by se nemělo povyšovat nad ostatní
Rodiče by měli své potomky spíše s láskou pobízet k lepším výkonům a více zapojovat emoce, než pouze nafukovat jejich ego. Děti s přirozenou sebeúctou pak samy sebe nevidí jako lepší než ostatní, ale mají se rády takové, jaké jsou. A jsou šťastné.
„Místo toho, aby v nich posilovali sebeúctu, jen rodiče dosáhnou větších sklonů k narcismu u svých dětí,“ poznamenává hlavní autor studie Eddie Brummelman z amsterodamské univerzity s tím, že otcové a matky to jistě myslí dobře.
Jen nevhodně zvolená slova chvály z dítěte egoistu neudělají. Svou roli má také genetika a charakter samotného dítěte, uklidňují vědci.
Bonnský psychiatr pro děti a mládež Michael Winterhoff vidí příčinu v tom, že rodiče jsou vystaveni stále většímu stresu. „V každém případě ale chtějí, aby se jejich dítě mělo lépe. Proto dětem dávají víc a víc,“ dodal. Takový přístup však podle něj nemá výchovný ani motivační přínos.
Děti pak nedokážou obstát v běžném životě, potíže mají i ve škole. „Například nejsou schopny toho, aby utlumily své vlastní potřeby,“ uvedl Winterhoff s tím, že to nejsou šťastné děti. Považují se za výjimečné a od ostatních očekávají zvláštní zacházení. A když se jim ho nedostane, cítí se podle Washington Post ponížení a bývají agresivní.
