Kdybyste hledali po Washingtonu místních patnáct tisíc profesionálních lobbistů, většinu z nich byste dnes nalezli v okolí míst, kde se bude řešit osud jedné jediné rezoluce amerického Kongresu. Ta volá po vyvození odpovědnosti saúdského korunního prince Muhammada bin Salmána za vraždu novináře Chášukdžího a vyzývá k ukončení saúdského vojenského angažmá v Jemenu.
Snad poprvé ve své historii tak dokázal chudý Jemen dodat finance na mnohé Vánoce v amerických rodinách. Saúdové dnes ve Washingtonu nešetří tlakem, přátelstvím ani penězi, aby zamezili přijetí navrhované rezoluce. Vyměnili ministra zahraničí. Přivádějí do vedení ty samé americké Saúdy, které ještě před dvěma roky sami zavírali za korupci. A američtí demokraté, posílení po listopadových volbách, se netají tím, že chtějí ukončit americkou podporu saúdské koalici v Jemenu.
Nejde o malou věc – prezident Donald Trump třeba obnovil dodávky laserem naváděných bomb v hodnotě půl miliardy dolarů. Stalo se tak ještě v době, kdy měl v Kongresu v klíčovém hlasování nějakých šest hlasů k dobru. Nyní tuto většinu ztratil a někteří vlivní republikáni jako Lindsay Graham dokonce tvrdí, že jeho saúdský partner, korunní princ, je „nebezpečný, šílený a každá porota by ho odsoudila za třicet minut“.
Jakkoliv se tedy dnes bojiště přesunulo do centra Washingtonu, bojuje se na něm o vzdálený Jemen. A v Jemenu jde o věci světové politiky, jako jsou saúdsko-americké vztahy, a tudíž i světová cena ropy, výsledek evropsko-amerického sporu o Írán, příští izraelská strategie v oblasti atd. Co se v Jemenu stalo, že je dnes jedním z hlavních témat příštího republikánsko-demokratického sporu v USA?
Konec místo začátku
Když před sedmi lety arabské jaro dorazilo až na konec arabského světa, do Jemenu, objevilo tam prezidenta Sáliha. Ten skoro třicetimilionovou zemi ovládal po dlouhých 34 let, přežil neuvěřitelné věci, a míval dokonce smysl pro humor.
KOMENTÁŘ: Orientální pohádka o smrti novináře na saúdskoarabském konzulátu |
Celkem pravidelně jsem se s ním setkával a poslouchal jeho vysvětlování situace. Jemen je sice na mapě jedna země, ale v politické realitě je to volná koalice kmenů a jejich vůdců, které je možno vést pouze tak, že si toho nevšimnou. To byla v případě země, která má na volném trhu větší počet samopalů než je její počet obyvatel, celkem moudrá taktika prezidenta Sáliha.
Jeho rezignace v dubnu 2012 neznamenala pro Jemen žádný nový začátek, ale pouze začátek konce. Nový prezident Hádí, jinak letecký maršál dvanácti českých letadel v držení jemenské armády, ihned dokázal, že není takový autoritář jako jeho předchůdce. Jemenci ho demokraticky odměnili, a tak se za necelé tři roky od nástupu do funkce objevil v saúdskoarabském Rijádu. Nikoliv na státní návštěvě u mocného souseda, ale v domácím vězení.
Jeho rezignace znamenala totální bezvládí. Nezničitelný exprezident Sálih se totiž mezitím stihl v Jemenu postarat o povstání šíitských Húsíů, jakož i otevření Sálihova muzea v Sálihově mešitě. To vystavilo výjimečně cenné exponáty jako fotografie přehrad a Sálihovy vlastní ohořelé kalhoty. V nich přežil atentát v roce 2011.
Kauza Chášukdží: Princův vliv padá a na povrch se dostává plán dalších vražd |
Jak jsem již říkal, míval i smysl pro humor. Trochu černý, jak je v kraji zvykem, neboť v následujícím občanském konfliktu zahynulo na 60 tisíc bojovníků. Počet dětí zemřelých hladem odhadují mezinárodní organizace až na dalších 80 tisíc a Jemen se stal zřejmě hlavní humanitární katastrofou pro právě nastávající rok.
Válka světů v realitě
Vždycky když je někde na Blízkém východě zmatek, objeví se obratem ti, kteří ho chtějí využít. V případě Jemenu jsou to pravidelně Íránci a Saúdové, věčně soupeřící o vliv v oblasti. Saúdové tedy prohlásili povstalé šíitské húsíjské kmeny za entitu podporovanou Íránem a bez velkého zájmu mezinárodní komunity a s tichou podporou amerického spojence zahájili jemenskou válku.
Chášukdží a další nepohodlní novináři jsou osobnostmi roku časopisu Time |
Jakkoliv celkem pravidelně bombardovali nejmodernějšími letadly UNESCO chráněné hlavní město Saná v držení húsíjských vzbouřenců, nedokázali zlomit jejich odpor. Jen ten, kdo kdy viděl stíhačku F-16 pálící do třípatrového hliněného domu z 12. století, ví, jak vypadá válka světů v realitě.
Konflikt se zdál být neřešitelný hlavně proto, že v Jemenu není důležité, koho porazíte, ale jestli si toho všiml. Exprezident Sálih o tom věděl své, a tak ke konci roku 2017 zase změnil taktiku o 180 stupňů a tentokrát vyzval svoje stoupence, aby vystoupili proti Húsíům. Ti si však jeho zrady ve prospěch saúdské koalice všimli, a tak ho jejich sniper na útěku trefil do hlavy.
Sálihova kancelář obratem vydala prohlášení, že je mrtvý, ale nikdo ho nikdy do hlavy netrefil. Jediná věc je zřetelná – tělo existuje, nevstalo z mrtvých a tím definitivně skončilo období Sálihovy oficiální i neoficiální vlády v Jemenu.
Zavražděný Chášukdží lhal snoubence, na jaře se tajně oženil s jinou |
Nikoliv ale existence jeho muzea, i když o návštěvnosti nejsou hodnověrné informace. V každém případě mu ho Saúdové ani omylem nevybombardují, protože ho moudře umístil do mešity.
Saúdská Arábie mezitím ve Washingtonu pilně prodávala svoji část historie – Saúdové v ní pod vedením korunního prince bojují v Jemenu za západní civilizaci proti zlému Íránu a jejich šíitským spojencům Húsíům – a zbytek jsou jenom vedlejší škody.
Americký Kongres teď může napáchat další podstatné vedlejší škody, když se demokraté se svojí sněmovní většinou pokusí pokazit Trumpovy republikánské obchody. To by pro saúdského korunního prince znamenalo takový úder pro zahraniční politiku a vztahy s americkým spojencem, že by porážku v Jemenu nemusel v palácích Rijádu ve funkci a možná ani fyzicky přežít. Nepřátel tam má bohatě. A následky by bylo cítit od amerických oceláren až po Deutsche Bank. A to už jsme hodně blízko domovu.
Nečekaná velká role
I americký kongresman je především politik, který chce být znovu zvolen. Když jde o obchody, a tedy pracovní místa jeho voličů, dokáže ze svých proklamovaných principů pozoruhodně slevit. Neočekávám tedy, že by i demokratická Sněmovna nakonec nehledala kompromis. Doufejme, že se tedy vlk nažere takovým způsobem, že u toho Jemen ještě zůstane celý.
EU chce za vraždu novináře potrestat Rijád, Německo je pro zbrojní embargo |
Předpokládané snížení americké vojenské podpory saúdskému dobrodružství v Jemenu by mohlo přinést postupné snížení počtu válečných operací a Jemenci by tak získali alespoň oddychový čas k jednání. Největší paradox je v tom, že když si saúdský novinář Chášukdží šel na saúdský konzulát v Istanbulu pro svatební licenci, rozhodně netušil, že skončí rozčtvrcený a ještě tím možná ukončí válku v Jemenu.
Jaké je z toho poučení pro nás? I malý stát může – často docela nedobrovolně – hrát klíčovou úlohu ve světové politice. Vzpomeňme si na to. Třeba až jednou bude zase někdo navrhovat definitivní uzavření české ambasády v Jemenu, jako to napadlo již nejméně dva bývalé české ministry zahraničí. Obvyklým zdůvodněním bývá to, že Jemen je daleko, nic se tam neděje, a pokud ano, vůbec se nás to netýká.
Myslím, že si i Kongres USA ještě loni myslel úplně totéž. Letos se ale bude místy chovat, jako kdyby byl Jemen někde v Tennessee.
