"Vše bylo jinak"
"Nevíme, pořád nic nevíme, nechtějí nám nic říci!" rozčiluje se Boris Arčinov, který to vše přežil jen zázrakem. Ve škole, kterou obsadilo čečenské komando, ztratil ženu a dva syny. "Chceme jen spravedlnost, chceme vědět, kdo teroristům pomáhal," opakuje a ukazuje díry po kulkách ve své bílé ladě.
Přesně před rokem čekal před školou na svoji rodinu. Pak vedle něj zastavilo auto, z něj vyskákali ozbrojenci, jeden z nich po něm vystřelil, kulka ho minula, a tak ho nahnali k ostatním zajatcům do školy. Začínalo jedno z nejstrašnějších dramat nedávné ruské historie.
"Vláda říká: přijeli v jednom autě, ale já je viděl, do toho by se nevešli, muselo to vše být nějak jinak!" říká Arčinov a rozezleně rázuje po dvoře svého domu na dohled od trosek "prokleté" školy.
Skoro každý v Beslanu vám s hořkostí řekne: vše to bylo nějak jinak, ale oni nám to nechtějí říci. V tom je velká změna - Beslan je i dnes, stejně jako vloni, místem strašlivé bolesti. Avšak stále více také místem, kde lidé proklínají úřady, policii vládu, neboť se domnívají, že jim lžou.
A v čem není jasno? Třeba v tom, jak se mohli teroristé nepozorovaně dostat ke škole. Každý v Beslanu si je jist, že po cestě zkorumpovali policii, která se dívala jinam. Faktem je, že na severním Kavkaze, který je víceméně stále v polovojenském stavu, musí auto plné ozbrojenců nepochybně vzbudit pozornost hlídek na silnicích.
"Musíme znát pravdu, do posledního dechu budeme bojovat, abychom se dozvěděli, kdo z našich lidí nás prodal," říká Idina Parsijevová ze skupiny Matky Beslanu, která sdružuje příbuzné obětí. Několik policistů je už vyšetřováno kvůli zanedbání svých povinností, ale to matkám - mstitelkám nestačí.
Někteří teroristé určitě utekli, říká bývalá rukojmí
Stejně tak každý z těch, kdo útok prožil, přísahá, že teroristů bylo více než 32, o nichž hovoří ruští vyšetřovatelé, a z nichž podle oficiální verze všichni až na jednoho zahynuli. "Bylo jich nejméně šedesát," říká rezolutně Boris Arčinov, který v druhý den zajetí přežil svoji vlastní popravu - měl být pro výstrahu zabit spolu s dalšími, ale kulka ho jen zranila na boku. "V třiceti lidech by tu školu nedokázali udržet," říká.
Jeho dcera Andžela přizvukuje: "Dívala jsem se na fotografie zabitých teroristů, ale některé, jež si pamatuji z tělocvičny, jsem neviděla. Určitě se části podařilo utéct!" Ze zajetí se dostala na svobodu už druhý den - únoscům se zželelo její malé dcerky Iliny. Ta dnes spokojeně pobíhá po dvorku a vypadá jako jediný člen rodiny, který je schopen se smát.
"Navždy ji to poznamenalo," říká ale její děd Boris. Když Ilina zdálky zahlédne školu, začne brečet a sama sobě opakovat větu, kterou si tehdy všichni namačkaní pod bombami v tělocvičně říkali stále dokola: "Neboj se, neboj se, neboj se!"
Tím však výčet záhad nekončí - nejspíš si vzpomenete i na další legendu: každý v Beslanu vám řekne, že teroristé zbraně ukryli do školy ještě před útokem, v létě, kdy se jejich komplicové přestrojili za dělníky a při rekonstrukci zbraně ve škole schovali.
Jenže učitel tělocviku Alik Cagolov, který zajetí přežil, mi před rokem obšírně líčil, že to je vše jen fáma, že prostě žádná velká rekonstrukce neproběhla a že žádné zbraně ve škole ukryty být nemohly. Jednu naději na nalezení příbuzní obětí mají, a je to naděje hodně paradoxní - jmenuje se Nurpaši Kulajev a je podle oficiální verze jediným z teroristů, který přežil. Nyní je souzen.
"Jezdíme na proces s ním a díváme se na něj a prosíme ho, aby nám řekl pravdu," říká Alexandra Smirnovová, která při masakru přišla o dvě vnučky. Necítí touhu ho zabít? Pomstít se? "Ale ne, on je jen malá ryba, zavinili to jiní!" odvětila kategoricky.
Neodpustitelné fiasko
Otevřená zůstává i "záhada záhad", tedy to, jak třetí den zajetí vypukl celý masakr. Jisté je, že vybuchla jedna z bomb uvnitř tělocvičny. Mnoho rukojmích při tom zahynulo, zbytek začal zoufale utíkat, vypukl naprostý chaos a rodiče zoufalí strachy začali dobývat se svými zbraněmi tělocvičnu.
Teroristé nabyli dojmu, že začal útok, začali masakrovat rukojmí, vše se vymklo kontrole a vypukla krvavá řež. Ruské speciální jednotky na místo dorazily až s obrovským zpožděním, neboť nacvičovaly zásah v jiné vesnici.
V jednom se však Beslan mění: stále více lidí je v něm ochotno nahlas říci to, o čem na Západě už před rokem mluvili experti protiteroristických jednotek: že celá akce byla strašlivým a neodpustitelným fiaskem bezpečnostních složek, kterým se vše vymklo z rukou.
"Nikoho jsme nezajímali, nikdo o nás nestál. Jinak by moje dcerka žila," říká Kaspulat Ramonov u žulového náhrobku dcery Marianny. "Věřte, stačilo málo a vše mohlo být jinak. O to více to tak strašlivě bolí."
