Už v roce 1907 vymyslel Albert Einstein něco dosud neuvěřitelného, vzorec: E = mc2. To je neskutečná rovnice. Dává hmotě obrovskou energii. V každém gramu jakékoli hmoty je uložena teoretická energie 25 gigaw atthodin, z kila uranu lze dostat 20 megaw atthodin, což je ekvivalentní 2500 tun kvalitního uhlí. My na inkasu platíme elektřinu ve stovkách kilow atthodin, to jsou »miligramy uranu«. Jadernou energii zkusil pochopit už před Einsteinem Jules Verne ve Vynálezu zkázy, chápal to »po Einsteinovi« Karel Čapek v Krakatitu. Prakticky to zkusil Enrico Fermi, když koncem roku 1942 v Chicagu zkonstruoval první jaderný reaktor. Fermiho odvaha postavit radioaktivního Golema byla obrovská a Fermi na to asi doplatil, když umřel předčasně na rakovinu žaludku. Pak přišel projekt Manhattan a první jaderná bomba napřed potají v Los Alamos a potom veřejně v Hirošimě. Na apríla 1954 na korálovém ostrově Bikini explodovala v nové, termojaderné podobě. Jaderná energie. Dá se ta bestie zkrotit? Dá, to ukázal už Fermi. Američané rozsvítili jadernou žárovku v jedenapadesátém roce. Ale byla to libůstka, pokus. Opravdická jaderná energetika se zrodila 27. června 1954, když v ruském Obninsku začíná do elektrické sítě dodávat proud prvmí jaderná elektrárna. Má elektrický výkon pět megaw attů (dvousetina jednoho temelínského reaktoru), ale je prostě první. Bude sloužit třicet let a nyní po rekonstrukci funguje jako miniteplárna.
26. června 1919 umírá ve Voroněži Michail Semjonovič Cvět (narozen 1872), botanik, který při studiu procesů fotosyntézy vynalezl počátkem století metodu dělení sloučenin, která se dodnes v různých podobách používá v laboratořích i průmyslu. Roztok chemických látek nalil do úzkého skleněného válce se speciální hlínou, kde se rozdělily do různých vrstev, ty rozřezal, vyloužil a mohl analyzovat. Podle toho, že oddělené vrstvy mají různou barvu, dostala jeho metoda název chromatografie (doslova barvopis).
30. června 1939 je na univerzitě v Berkeley v USA uveden do chodu v pořadí pátý cyklotron (tehdy nejlepší typ urychlovače částic) autora Ernesta Orlanda Lawrence. T ento přístroj umožnil provést dosud neuskutečnitelné jaderné reakce. Příkladem může být příprava radioaktivního uhlíku (C 14), který umožnil Melvilu Calvinovi prostudovat mechanismus fotosyntézy, jež je v podstatě energetickým pohonem života na Zemi. Lawrence i Calvin za to dostali Nobelovu cenu. Na den přesně po 23 letech služby bude tento nejzasloužilejší a nejslavnější urychlovač vypnut.
2. července 1959 umírá v Praze Jiří Diviš (narozen roku 1886), zakladatel české a průkopník světové hrudní chirurgie (má prioritu v odnětí plic postižených rakovinou). A zde je jeho krédo, jak je hlásal i z katedry medikům: »Cítit s trpícími, řídit se poznanou vědeckou pravdou a poslouchat hlas svědomí, to jsou tři vůdčí hesla, jež podle mého přesvědčení zahrnují v sobě celou lékařskou etiku chirurgie.«
26. června 1919 umírá ve Voroněži Michail Semjonovič Cvět (narozen 1872), botanik, který při studiu procesů fotosyntézy vynalezl počátkem století metodu dělení sloučenin, která se dodnes v různých podobách používá v laboratořích i průmyslu. Roztok chemických látek nalil do úzkého skleněného válce se speciální hlínou, kde se rozdělily do různých vrstev, ty rozřezal, vyloužil a mohl analyzovat. Podle toho, že oddělené vrstvy mají různou barvu, dostala jeho metoda název chromatografie (doslova barvopis).
30. června 1939 je na univerzitě v Berkeley v USA uveden do chodu v pořadí pátý cyklotron (tehdy nejlepší typ urychlovače částic) autora Ernesta Orlanda Lawrence. T ento přístroj umožnil provést dosud neuskutečnitelné jaderné reakce. Příkladem může být příprava radioaktivního uhlíku (C 14), který umožnil Melvilu Calvinovi prostudovat mechanismus fotosyntézy, jež je v podstatě energetickým pohonem života na Zemi. Lawrence i Calvin za to dostali Nobelovu cenu. Na den přesně po 23 letech služby bude tento nejzasloužilejší a nejslavnější urychlovač vypnut.
2. července 1959 umírá v Praze Jiří Diviš (narozen roku 1886), zakladatel české a průkopník světové hrudní chirurgie (má prioritu v odnětí plic postižených rakovinou). A zde je jeho krédo, jak je hlásal i z katedry medikům: »Cítit s trpícími, řídit se poznanou vědeckou pravdou a poslouchat hlas svědomí, to jsou tři vůdčí hesla, jež podle mého přesvědčení zahrnují v sobě celou lékařskou etiku chirurgie.«
