Ten trpěl blíže neupřesněným postižením dolní čelisti. Při takovýchto zdravotních problémech lékaři běžně postupují tak, že čelist nebo části vytvarují z kostí nemocného.
Přitom se používají hlavně kosti pánevní. Jsou ale známy i případy, při nichž byly použity i části žeber, lýtkové kosti nebo lopatky.
Při transplantaci čelisti z mrtvého hrozí, že ji pacientův organismus odmítne. Nebezpečí pro příjemce představuje také infekce.
Opravdový úspěch transplantace tedy bude možné hodnotit až po delší době.
