Americká velvyslankyně při OSN Nikki Haleyová v úterý 5. září prohlásila, že se z Íránu brzy může stát stejné nebezpečí, jaké dnes pro Spojené státy a zbytek světa představuje Severní Korea. Stačí prý neustále přehlížet prohřešky Teheránu proti jaderné dohodě, která byla s velkou slávou uzavřena před dvěma lety, a jejich řešení odkládat na později (psali jsme zde).
Odborníci oslovení serverem iDNES.cz se však shodují, že je tato paralela poměrně přestřelená. „Charakter íránského a severokorejského režimu je v mnoha ohledech odlišný, protože Severní Korea je v mnoha aspektech rozporuplnější a brutálnější. To samozřejmě neznamená, že řada prvků íránské politiky není rozporuplných,“ míní přední český expert na blízkovýchodní problematiku Marek Čejka.
Z Íránu může být nová Severní Korea, varuje americká velvyslankyně při OSN |
Nejvýraznější rozdíl mezi režimy v Íránu a KLDR je přitom už samotný fakt, že první jmenovaný nevlastní jaderné zbraně, zatímco ten druhý ano. A to už od roku 2006.
„Od té doby aktivně pracuje na kvalitativním i kvantitativním vylepšování svého jaderného arzenálu,“ upozorňuje Michal Smetana, výzkumný pracovník Střediska bezpečnostní politiky, který se zabývá především zbraněmi hromadného ničení.
Dosud největší jaderný test Severokorejci provedli na začátku září (psali jsme zde). „Naproti tomu Íránu nikdo nikdy neprokázal výrobu jaderné zbraně a ten to i popírá. Severní Korea to nejen nepopírá, ale chlubí se výrobou jaderných zbraní a jejich testováním. Severní Korea o těchto věcech nejedná. Írán se podřídil. Je to trošku jiný příběh,“ říká bývalý blízkovýchodní zpravodaj a odborník na region z pražské Metropolitní univerzity Břetislav Tureček.
K tomu, že nebude vyvíjet jaderné zbraně, se Írán ostatně zavázal, a i podle kontrol samotných Spojených států dohodu dodržuje, podotýká Tureček. Kromě Íránu a Spojených států, které tehdy vedl Trumpův předchůdce Barack Obama, byly signatáři dohody také Velká Británie, Francie, Čína, Rusko a Německo. Ani jeden z nich si na dodržování smlouvy výrazněji nestěžuje. Pouze Trump a jeho vláda.
Jako za časů Bushe a „osy zla“
Důvod, proč Haleyová před íránskou hrozbou varovala, je tak podle expertů spíš politický než věcný. „Postoj Nikky Haleyové i Trumpovy administrativy vůči Íránu je od samého počátku jednoznačně tvrdší než postoj Obamovy administrativy, takže současná slova Haleyové nejsou překvapivá. Podobný přístup, jaký dnes uplatňuje americká administrativa, se podobá kontraproduktivní rétorice Bushovy administrativy o ‚ose zla‘,“ srovnává Čejka.
Upozorňuje však, že Teherán s Pchjongjangem udržuje dlouhodobý kontakt a „jisté druhy pragmatické spolupráce“. O tajném kontaktu mezi oběma zeměmi přitom mluvil i Trump poté, co Írán otestoval novou balistickou střelu typu Choramšár (psali jsme zde).
Tu Íránci vystřelili jen pár dní poté, co Trump na Valném shromáždění OSN pronesl, že se Írán z prosperujícího státu změnil v hospodářsky rozvrácenou oblast, jejímž hlavním vývozním artiklem je násilí, a že jaderná dohoda je jednostranná a ostudná (o Trumpově projevu více zde).
Střela Choramšár tak byla jasný vzkaz novému americkému prezidentovi, že si Íránci nenechají vyhrožovat ani se před celým světem urážet. Prezident islámské republiky Hasan Ruhání pak Trumpovi odpověděl i slovy a řekl, že se Írán balistického programu nevzdá a že vojensky posílí (psali jsme zde).
A jadernou dohodu tím neporuší. „Íránský balistický program není předmětem jaderné dohody JCPOA (Joint Comprehensive Plan of Action). Írán dlouhodobě rozvíjí své vojenské schopnosti v tomto směru,“ připomíná Smetana s tím, že sice existuje přirozené spojení mezi balistickým programem a (potenciálním) vojenským jaderným programem, ale dá se předpokládat, že Írán bude pokračovat v rozvoji prvního, aniž by to znamenalo i vývoj druhého.
„Pravda, test balistické střely není asi něco, co by Američany nadchlo - za vlády kteréhokoliv prezidenta. Ale zase to bude spíš gesto. Problémové pasáže vztahů mezi Íránem a USA se více týkají toho, co jednotlivým vůdcům odhalí jejich tajné služby, než toho, co je vidět takto na povrchu,“ namítá také Jakub El-Ahmadieh, analytik Výzkumného centra Asociace pro mezinárodní otázky (AMO).
Hlavní problém je Trumpova agresivní rétorika
Současné napětí mezi Washingtonem a Teheránem je tedy víc ukazování svalů a slovní přestřelka než cokoliv jiného, shodují se odborníci. Roztáčí ji však především Trump svou agresivní rétorikou, kterou sice od prezidentské předvolební kampaně zmírnil, ale nepřestal s ní.
Svou nevyzpytatelností už navíc dokázal překvapit i své poradce. „Od té doby, co je v Bílém domě Donald Trump, často úplně nevím, proč někdo něco z té administrativy říká,“ glosuje El-Ahmadieh. I podle Smetany je Trumpovo vystupování problém. „Drtivá většina států světa, včetně amerických spojenců, s postupem a současným chováním USA nesouhlasí. Stejný názor většinově sdílí odborníci na jadernou problematiku.“
Balistického programu se nevzdáme, armádu posílíme, varuje Ruhání Trumpa |
Čejka pak předpovídá, že může americký prezident na své chování velmi brzy doplatit. „V konečném důsledku může totiž přispět k ještě většímu sblížení Severní Koreje a Íránu, což mohou ve svůj prospěch využít například Čína a Rusko,“ míní.
A časem by Trump mohl Teherán opravdu tak naštvat - začít může už tím, že se v říjnu rozhodne nedoporučit další prodloužení platnosti dohody ze strany USA - že i ten se na smlouvu prostě vykašle. „Jedna z analýz před nástupem Trumpa zněla, že pokud Američané začnou dohodu sami podkopávat, naženou tím vodu na mlýn stejným jestřábům - radikálům v Íránu,“ vzpomíná Tureček s tím, že by tito radikálové pak po Ruháním mohli chtít odvetu vůči Američanům.
„Pokud Spojené státy od smlouvy odstoupí, dá se předpokládat, že Írán se přestane řídit dohodnutými limity a minimálně pro upevnění své další vyjednávací pozice začne rozšiřovat své jaderné kapacity,“ upozorňuje Smetana. O konečném osudu dohody však rozhodují i ostatní signatáři, připomíná Čejka.
Vlastnictví jaderné zbraně z Íránu ještě KLDR nedělá
Podle nedávných informací agentury Reuters ovšem minimálně Bílý dům zvažuje agresivnější strategii vůči Ruháního režimu (více zde) a Haleyová upřesnila, že je velkou otázkou, zda Trump pokračování jaderné dohody nakonec doporučí.
„Myslím si, že v tom budou hrát roli vnitropolitické tlaky uvnitř Spojených států mezi republikány a Trumpem. Ale vzhledem k tomu, že dohoda objektivně celkem funguje, to nakonec asi dopadne tak, že zůstane v platnosti,“ odhaduje El-Ahmadieh. Pokud by dohoda nakonec opravdu spadla ze stolu, Teheránu by ve vývoji jaderné zbraně už nic nebránilo.
Netanjahu: Írán buduje v Sýrii raketové továrny, to nemůžeme akceptovat |
„Industriální základ pro to obecně má. Vzhledem k tomu, že se nyní řídí dohodou, nedisponuje dostatečným množstvím centrifug ani zásobami obohaceného uranu pro výrobu jaderné zbraně, ale bez omezení JCPOA může tímto směrem pokračovat. To samozřejmě automaticky neznamená, že by se v případě konce dohody Írán pro výrobu jaderné zbraně nutně rozhodl,“ vysvětluje expert na téma jaderných zbraní Smetana.
Ani tehdy by však paralela s režimem Kim Čong-una úplně neseděla. „Samotný fakt, že by někdy v budoucnu Íránci mohli mít jadernou zbraň, z nich ještě Severní Koreu nedělá. A asi by nebylo ani v jejich zájmu se až takto extrémně profilovat proti úplně všem ve svém okolí tak jako KLDR,“ říká El-Ahmadieh.
Že by se tak vztahy USA s Íránem vrátily do vyhrocených časů před uzavřením dohody nebo že by se stupňovaly výhrůžky mezi oběma zeměmi tak, jako to nyní celý svět s obavami sleduje u Spojených států a KLDR, oslovení čeští odborníci moc reálně nevidí. Zatím.
„Bude záležet i na tom, jak se budou chovat Spojené státy. Stejně tak bude záležet na tom, jak se bude chovat Írán. Jsou to prostě spojité nádoby. Na obou stranách je tábor, který čeká na prohřešek toho druhého, aby si uvolnil ruce,“ uzavírá Tureček.
