Sadrovi a Hakímovi stoupenci tvoří dva nejsilnější parlamentní šíitské bloky, které soupeří o ovládnutí šíitských měst v jižním Iráku.
Sadr je označován jako radikál, který ostře kritizuje přítomnost koaličních vojsk v Iráku. Opakovaně žádá jejich odchod a časový závazek odsunu.
Hakím stojí v čele Nejvyššího islámského iráckého shromáždění SIIC, které bylo za vlády bývalého prezidenta Saddáma Husajna pod názvem Nejvyšší shromáždění islámské revoluce v Iráku nejvýznamnější šíitskou exilovou opozicí.
Sadrovi stoupenci Hakímově skupině vyčítají, že v době Saddámových represí proti šíitům působila v íránském exilu a do Iráku se vrátila až po Saddámově pádu.
Boj o jih
K oběma politickým proudům patří milice, které letos mezi sebou rozpoutaly boj o vliv na iráckém jihu, tedy v oblastech, kde se těží ropa a jimiž vedou její hlavní jižní vývozní cesty.
V dohodě mezi Hakímem a Sadrem se uvádí, že se oba shodli na tom, že je třeba se za každou cenu vyhnout krveprolévání. Dohoda by měla zabránit podobným střetům jako byl srpnový útok v Karbale. V boji mezi Sadrovými oddíly a policií, ovládané Hakímovi lidmi, tehdy zahynulo 52 lidí.
Sadr po událostech v Karbale na půl roku pozastavil činnost svým milicím. Předpokládá se, že chce složku přeorganizovat a zabránit dalšímu souboji mezi jejími frakcemi.
Čerstvá dohoda také doporučuje, aby byly ve všech šíitských provinciích zřízeny výbory, ve kterých budou zastoupeny oba hlavní proudy šíitů.
