Zase jsem zelenáčem. Rozpáleným zelenáčem. Jako bych se v Asii ocitl poprvé a veškeré mé pocity opět zcela ovládla tropická vlhká prádelna.
Takové vedro jsem za třicet let, co tady žiju, nezažil. Místní taky ne.
V Manile, kde právě jsem, se změnily ulice, protože jejich přecpanost ještě zvýšily barevné bazény. Kolem jezdí auta a skútry a v té výhni se tady v bazénech ještě ráchají děti.
„Klimatizaci máme doma rozbitou, funguje jenom ventilátor, takže prostě spím tak, jak jsem přišla na svět,“ svěřuje se Jovie.
