Jednadvacetiletá Italka dorazila k lékařům s velmi neobvyklými symptomy. Po její tváří stékaly krůpěje krve. Objevily se také na dlaních rukou. Krvácení u sebe pozorovala mnoho let. Vždy se objevilo na několik minut, nejčastěji během spánku nebo zvýšené fyzické aktivity. Intenzita rostla s množstvím stresu, žena však nedokázala rozpoznat, co konkrétně krvácení spouští, píše The Guardian.
Její případ zdokumentovali lékaři Roberto Maglie a Marzia Caproniová z univerzity v italské Florencii. Své závěry publikovali na stránkách Kanadské lékařské asociace. V odborném textu popisují, jak pacientka trpěla úzkostmi a sociální izolací. Postupem času se u ní rozvinuly projevy deprese a panické úzkosti.
Lékaři jí nejprve naordinovali léky na uklidnění a zmírnění projevů úzkosti. Po důkladném pozorování diagnostikovali hematidrózu, při které z pacienta neporušenou pokožkou společně s potem vychází i malé množství krve. Předepsali jí propranolol, který se používá při léčbě srdečních poruch a vysokého tlaku. Krvácení se podařilo zmírnit, zcela však nevymizelo.
Případ zaujal také kanadskou hematoložku Jacalyn Duffinovou, která je rovněž autorkou odborného komentáře k textu italských lékařů. „Nejprve jsem se zdráhala uvěřit, že je to pravda,“ tvrdí. S podobným případem se nikdy nesetkali ani její zkušení kolegové. Duffinová se ponořila do lékařské literatury a zjistila, že za posledních 15 let lékaři po celém světě zdokumentovali asi dvě desítky případů hematidrózy.
Stud pacientů a povědomí o nemoci
Většinou se s tímto onemocněním, kterému se přezdívá „moderní stigmata“, potýkají ženy a děti. Lékařské zprávy onemocnění spojují s prožitím určitého emocionálního traumatu, například domácího násilí, šikany nebo války. U všech pacientů onemocnění přetrvávalo několik měsíců až let. Duffinová si myslí, že případů bylo v uplynulých desetiletí mnohem více. Pacienti se podle ní s tímto onemocněním pouze stydí přijít k lékaři.
V posledních letech se však situace mění. Bezmála polovina případů, které Duffinová prostudovala, pochází z posledních pěti let. Otázkou zůstává, zda je to způsobeno větším počtem nemocných, nebo větším zájmem lékařů a menším studem pacientů. I proto je podle Duffinové důležité o tomto onemocnění mluvit.
Většímu povědomí o hematidróze může pomoct právě i text italských lékařů. Po jeho zveřejnění už se lékařům ozval muž, jehož příbuzný údajně trpí stejnými symptomy. Jde o válečného veterána a lékaři u něj v minulosti diagnostikovali posttraumatickou stresovou poruchu. Predispozice pro hematidrózu tedy podle Duffinové má.
