V krátkém prohlášení před odletem Eliánův otec řekl, že doufá v lepší vztahy mezi Washingtonem a Havanou.
V Havaně se chlapci dostalo nadšeného byť na pokyn prezidenta Fidela Castra disciplinovaného uvítání. Na letištní ploše čekali na slavného navrátilce nejbližší
příbuzní a stovky školáků mávajících kubánskými vlaječkami. Castro se šestiminutové uvítací ceremonie nezúčastnil, oficiální místa zastupoval předseda parlamentu Ricardo Alarcón.
| Jak se Elián ocitl v Americe |
| Americká pobřežní hlídka Eliána zachránila ještě s dvěma dalšími Kubánci loni 25. listopadu. Šestiletý chlapec strávil dva dny v moři po ztroskotání člunu, při němž zahynulo 11 lidí včetně jeho matky a otčíma.
Od té doby žil chlapec na Floridě u svého prastrýce Lazara Gonzáleze, který ho odmítal vrátit na Kubu a kterého podporují tamní kubánští exulanti. |
Elián mohl odletět poté, co americký Nejvyšší soud definitivně odmítl iniciativu chlapcových miamských příbuzných, kteří se ho snažili zadržet v USA.
Rodina Gonzálesů odletěla jen několik hodin po vynesení rozsudku.
Americká justice rozhodla již začátkem června, že šestiletý Kubánec Elián González nemůže žádat o azyl ve Spojených státech a že hoch patří do péče otce, který zůstal na Kubě.
Miamští příbuzní Eliána podporovaní silnou komunitou emigrantů se však několikrát odvolali. Po dobu odvolacích řízení nesměl hoch USA opustit.
Pro kubánský exil je to hořká pilulka
Verdikt Nejvyššího soudu kubánské exulanty nepotěšil. Pilulka, kterou musejí spolknout je dvojnásob hořká. Nejenže neuspěli s Eliánem, který se vrátil na komunistickou Kubu, ale navíc je ještě pravděpodobné, že američtí zákonodárci v nejbližších dnech schválí zmírnění hospodářských sankcí vůči Kubě.
Bill Clinton se už nechal slyšet, že takový zákon podepíše.
Odletíme hned
Eliánův otec vyjádřil nad verdiktem soudu velkou radost a prohlásil, že se na Kubu vrátí co nejdříve. "Juan Miguel je šťasten, že jeho rodina je pohromadě a v bezpečí a nyní může svobodně odjet domů. Právní bitva skončila," citoval právník Gonzálesových Gregory Craig oficiální prohlášení. "Rodina okamžitě zahájí přípravy na cestu domů."
Na verdikt Nejvyššího soudu čekali všichni s napjetím
Janet Renová, americká ministryně spravedlnosti, která se v celé dlouhé bitvě o Eliána aktivně zasazovala a hájila jeho právo, aby žil s otcem, musela být zklamána. "Jsem jako na trní, abych už konečně viděla závěr celého případu, a myslím si, že nejsem sama," řekla Renová ještě před vynesením rozsudku v Atlantě.
Podobně jako v minulých měsících, kdy případ Elián vytáhl do ulic stovky a tisíce amerických Kubánců, i včera s napětím sledovali obyvatelé miamské Malé Havany, s čím soud přijde.
"Bůh je s námi," citovala agentura AP čtyřicetiletou Kubánku Sandru Linarovou, která 1. června přišla před dům, kde malý Elián strávil pět měsíců. Stále pro ni existuje naděje, že další vyšší soudní instance nařídí, aby Elián v USA zůstal. V rukou mírumilovně držela Eliánovu fotografii i snímek jeho matky, která zahynula při útěku z Kuby. "Dala život za to, aby synovi přinesla svobodu," dodávala.
Jiní před světoznámým domem Eliánova prastrýce v Malé Havaně byli podstatně méně trpěliví. "K čertu s mírem, už jsme byli mírumilovní dost dlouho, vykřikoval Daniel Jiménez, třiadvacetiletý mladík, nyní nezaměstnaný umývač nádobí. Elián je v USA již od 25. listopadu, kdy jej dva rybáři zachránili na moři. Našli vyčerpaného "Plaváčka" na plovoucí pneumatice u floridského pobřeží. Elián předtím na vlastní oči viděl, jak kolem něj umírali lidé. I jeho matka.
Poté Elián žil u svých miamských příbuzných. Až do 22. dubna, kdy jim federální agenti se zbraněmi v rukou chlapce odebrali a předali do péče jeho otce. Ten pro Eliána přiletěl do USA i se svou novou ženou a Eliánovým nevlastním bratrem. V současné době je rodina Juana Miguela Gonzáleze ve Washingtonu a čeká na povolení amerických úřadů k návratu na Kubu.
 Dědeček a babička Eliána byli mezi prvními, kteří se s ním v Havaně přítali, 29. června. |
 Eliána v Havaně vítaly stovky školáků jako hrdinu, 29. června 2000. |
 Eliána v Havaně přivítaly stovky školáků jako hrdinu, 29. června 2000. |
 Elián a jeho otec nastupují do auta, které je proveze uličkou slávy, 29. června 2000. |
 Juan Miguel Gonzales se synem Eliánem nastupují do letadla, 28. června 2000. |
 Juan Miguel Gonzales pře odletem řekl, že doufá v lepší vztahy mezi Washingtonem a Havanou, 28. června 2000. |
 Soukromé letadlo s Eliánem na palubě opouští půdu Spojených států, 28. června 2000. |
 Poslední rozloučení s Amerikou, 28. června 2000. |
