Sarah znásilnili loni v prosinci, když odjela na misi do odlehlé části Jižního Súdánu s neziskovou společností Carter Center. Stan měla mezi pracovníky místní charity. „Jeden z kolegů přišel do mého stanu zatímco jsem spala, vlezl mi nahý do postele a znásilnil mě,“ popsala Piercová traumatický zážitek webu The Guardian.
Jižní Súdán si pěstuje vlastní kávu, válce navzdory |
Druhý den všechno ohlásila telefonicky nadřízené. „Byla jsem vyčerpaná a pravděpodobně v šoku,“ popsala Piercová. Od nadřízené se jí však nedostalo žádné útěchy a Američanka musela odpovídat na podezíravé otázky. Proč o znásilnění neřekla na místě lidem z neziskové organizace? Podle Piercové byl tím důvodem fakt, že všichni byli muži a mnoho z nich byli podřízení pachatele.
Musela také vysvětlovat, proč si nezamkla stan a proč ji neslyšel nikdo křičet. „Žádné - Jsi v pořádku? Nepotřebuješ ošetřit?“ vzpomínala Piercová na telefonát s nadřízenou. Nezisková organizace ji podle jejích slov nenabídla ani právníka. Místo toho padla otázka, jestli s mužem nešla dobrovolně. „Jakmile padla tahle otázka, automaticky už jsem nechtěla říkat nic dalšího,“ řekla sedmadvacetiletá dívka.
Místo pomoci dostala výpověď
Po návratu do práce mluvila Piercová o znásilnění s pracovníky dalších mezinárodních organizací. Společnost Carter Center ji poté varovala, aby se o incidentu nešířila a zůstala diskrétní. Po třech měsících si ji nadřízení pozvali na schůzku v hlavním městě Jižního Súdánu Džubě. Oznámili jí, že událost řádně vyšetřili a upozornili ji, že pokud bude dál o znásilnění mluvit, riskuje místo.
Carter centerAmerická společnost Carter center má celkem asi 190 zaměstnanců a v Súdánu patří k největším. V zemi působí od roku 1986 a v Jižnímu Súdánu od jeho vzniku v roce 2011. Její pracovníci pomáhají podle svých stránek udržovat v zemi mír a bojovat s chorobami. Jejich práce se zaměřuje i na podporu lokálních zemědělců. |
Výpověď přišla hned druhý den. Z kanceláře jí zavolali, že se pro práci v terénu nehodí. „Cítila jsem se jako by mě propustili, protože jsem byla znásilněna. Cítila jsem se zklamaná a zrazená. Nečekala jsem, že mě ochrání přede vším, ale čekala jsem, že když se něco stane, budou se ke mně chovat slušně a s respektem,“ uvedla Piercová.
Organizace se k důvodům jejího propuštění odmítla vyjadřovat. Mluvčí Carter Center jen uvedla, že společnost udělala vše, aby dívce pomohla. „Dostala lékařskou péči a podpořili jsme ji, aby vyhledala právníka, a to včetně letu do Nairobi, kde by právní pomoc našla,“ napsala její mluvčí.
Podobných případů je podle odborníků a bývalých humanitárních pracovníků mnohem víc, avšak většina o své zkušenosti nemluví. Sarah Piercová pracuje nyní v jiném státě pro jinou organizaci, ale vzpomínky na znásilnění ji stále pronásledují. „Netuším, jak dlouho zvládnu tuhle práci ještě dělat,“ svěřila se.
