Gesto v jihočínském Šen-čenu mělo jasnou logiku. Teng byl v komunistickém panteonu druhý hned za Mao Ce-tungem a jeho vliv a popularita přetrvávaly ještě dlouho po jeho smrti v roce 1997. Každý čínský vůdce proto usiloval, aby se mohl považovat za jeho dědice.
Doba se ovšem změnila.
Si Ťing-pching mezitím Čínu zcela opanoval, široko daleko není vidět žádného jeho vyzyvatele. Letošní změna ústavy mu dokonce umožňuje setrvat v čele čínského státu na dobu neurčitou. Už loni v říjnu na 19. sjezdu komunistické partaje nechal Si zanést své „myšlení o socialismu s čínskými rysy pro novou epochu“ do stranických stanov a později i do samotné ústavy.
Jak vidno, Si Ťin-pching, který se zjevně rád opájí svou vlastní výjimečností, Čínu válcuje jako obrovský buldozer.
Historické osobnosti
Sledovat další díly na iDNES.tvCo nebo kdo mu ještě může stát v cestě za nesmrtelností?
Mao Ce-tung to asi nebude. Někdejší „velký kormidelník“ a zakladatel komunistické Číny má příliš „másla na hlavě“. Už i oficiálně se připouští, že udělal řadu chyb, které stály miliony lidských životů.
Tak kdo tedy?
Ze Si Ťin-pchinga je druhý Mao. Číně povládne na „věčné časy“ |
Jeden takový muž by tady byl – Teng Siao-pching svou velikostí a významem nynějšího prezidenta stále převyšuje. Architekt nové prosperity je v Číně nadále velice ctěn a uznáván. Některé kroky z poslední doby naznačují, že ctižádostivému Si Ťin-pchingovi to vadí a rád by definitivně vystoupil z Tengova stínu. Především v myslích Číňanů.
Propaganda už v tomto duchu začíná fungovat. Novou, správnou perspektivu naznačuje například velký obraz z jedné z nedávných výstav. Dominuje mu ústřední postava prezidenta Si, zatímco Tengova socha v pozadí se téměř ztrácí ve zlatavém západu slunce.
Obraz z výstavy v Muzeu umění v Kuang-čou vyhovuje novému pohledu. Si v centru dění, Tengova socha se krčí v pozadí.
V Číně má taková symbolika stále značný význam. Výše uvedené plátno je jen jedním z příkladů soustředěného úsilí o navýšení role Si Ťin-pchinga v oficiální historii strany i země. Z velké části právě na úkor Tenga, byť cílem jistě není Tenga zcela vymazat. Jak naznačují znalci čínského mocenského prostředí, tento posun ve vnímání by už brzy mohl mít značný vliv na čínskou politiku.
Tengovi vděčný být nemusí
„Si rozhodně není spokojen s tím, že by měl fungovat v Tengově stínu,“ řekl pro list The New York Times Julian B. Gewirtz, sinolog z Harvardu. Podle něho touží založit novou variantu politického systému, v jehož centru by sám stanul.
Teng Siao-pchingPrávě zásluhou Tenga je dnes Čína ekonomicky tam, kde je – dokáže soupeřit s nejsilnějšími státy světa. Po roce 1978 inspiroval ekonomické reformy, které „čínského draka na hliněných nohou“ zásadně proměnily a přivedly k nebývalé prosperitě. I když Teng formálně nezastával úřad prezidenta či generálního tajemníka strany, byl faktickým vůdcem Číny od konce 70. až do počátku 90. let 20. století. Na druhou stranu byl spoluodpovědný za pokračující potlačování lidských práv. |
Odborníci se shodují, že Si se nemusí cítit Tengovi, opravdovému titánovi čínské politiky, zavázán a to činí jeho emancipační úsilí snazším. Zatímco jeho předchůdci Ťiang Ce-min a Chu Ťin-tchao museli být Tengovi za svou politickou legitimitu vděčni, Si se dostal do vysokých funkcí až po smrti velkého reformátora a je prvním čínským vůdcem, jehož Teng do funkce neinstaloval.
Si se Tengovi „vzepřel“ už letos právě tím, že si nechal zanést do ústavy možnost svého doživotního vládnutí po vzoru Maa. Právě před tím Teng s poukazem na Mao Ce-tunga varoval a doporučoval výměnu v čele země maximálně po dvou pětiletých funkčních obdobích, neboť delší vládnutí podle něho vede ke ztrátě sebekontroly a prosazování kultu své osoby.
S tím Si nejspíš nesouhlasí, byť kritici v jeho jednání spatřují zřetelné rysy kultu osobnosti. Tomu se Teng zásadně vyhýbal.
Ambiciózní Si Ťin-pching se iv mnoha jiných ohledech zřetelně odklání od Tengovy agendy. Například svým radikálním odporem vůči „pravičáctví“, což je termín, kterým jsou tradičně označováni zastánci liberálnějších přístupů. A nebo tvrdším a daleko sebevědomějším kurzem zahraniční politiky, který představuje otevřenou výzvu Spojeným státům a naznačuje touhu po světové dominanci.
Jakou knihu si půjčil v patnácti? Čína soutěží ve znalostech o prezidentovi |
Zmíněný obraz, jehož námětem je někdejší Siova návštěva u Tengova památníku, je součástí výstavy, která se objevila v Pekingu a ve městě Kuang-čou. Má pokrývat uplynulých čtyřicet let čínských reforem.
Tenga, zásadního ekonomického reformátora, lze kromě toho spatřit už jen na jediné malbě – sedí, pokuřuje nezbytnou cigaretu a soustředěně naslouchá projevu stranického tajemníka provincie Kuang-tung. Tím ve své době nebyl nikdo jiný než Si Čung-sün, otec současného prezidenta.
