Byla to bezpochyby událost roku, však je také časopis Time zařadil mezi osobnosti letoška. V říjnu před kamerami celého světa se 33 chilských horníků z dolu San José dostalo ven po 70 dnech z hloubky 700 metrů.
Vánoční svátky stráví v Izraeli. Měli podmínku – rodiny budou s námi. A tak jich letí sedmdesát včetně jedné milenky.
Pobyt hradí izraelská vláda a ví, co dělá. Návštěva horníků je skvělá reklama. Ve frontě stojí další turistické adresy od Dominikánské republiky po Řecko a doufají, že horníci přijmou jejich pozvání.
Před týdnem 26 z hrdinů navštívilo trénink Manchesteru United a pak jako VIP hosté sledovali vítězný zápas s Arsenalem.
Sláva totiž nepomíjí. Nadšení kolem "třiatřicítky" nepominulo ani dva měsíce od jejich vysvobození. Denně je někdo zastavuje na ulici s žádostí o fotku. Chilská vína nesou jejich jména.
Vystupují v televizích a nechávají si platit za rozhovory. "Rádi vás uvidíme. Bude to stát 400 dolarů," přišla zpravodajovi BBC odpověď, když se snažil zúčastnit svatby, ačkoliv s příbuznými kempoval týdny u dolu a dobře se poznali.
Když to nevyjde, vrátím se do dolu
Mají slávu, pozvání na cesty, vystupují v televizi, ale zásoby se tenčí. Co budou dělat dál, nevědí. "Když to nevyjde s televizí, vrátím se pod zem," říká jeden.
Ještě předtím pět horníků včetně jejich šéfa Luise Urzúy cestovalo do Číny, kam je pozval na veletrh výrobce jeřábu, který se podílel na jejich záchraně.
Novým denním chlebem horníků je i život ve světle kamer. Edisona Penu, který v podzemní akustice zpíval Elvise Presleyho, přijal v listopadu ve své sledované show na televizi CBS David Letterman.
Elvis i maraton
Horník tentokrát v obleku a bílé košili ke všeobecnému pobavení vysvětloval, že když vůbec poprvé scházel do dolu, chtěl to vzdát. Předvedl zvuky krch-krip-křach, které slyšeli před závalem, i to, jak mu chybělo soukromí, aby mohl jít "na velkou".
Každý chce slyšet detaily, každý vidí, že tento člověk už mezi námi nemusel být a figuroval by jen jako další z havířských obětí. V televizi pak Pena zazpíval Elvise a pár dní nato se – na účet podniku – podíval do Gracelandu, Elvisovy rezidence v Memphisu. Také se, jako pravidelný běžec, zúčastnil newyorského maratonu. (o horníkově pěveckém vystoupení zde)
Příběh zachráněných však má vady na kráse. Euforii střídá drsná realita. Otřásá i rodinnými vztahy.
To je případ rodiny 34letého raziče Claudia Yáneze. Jak přislíbil své dlouholeté přítelkyni, s níž má dvě děti, po osudové záchraně si ji vzal. Ale na svatbu nepozval svou matku, která se během jeho pobytu dole hádala se snoubenkou o to, kdo má nárok na jeho výplatu.
"Řekl nám, že jsme pro něj mrtví," stěžovala si matka. Jeho mladší bratr se pomstil: v centru Copiapa bratra Claudia praštil ve chvíli, kdy se nechával fotit, prý za dva tisíce pesos (75 korun).
Do března na nemocenské
Hlavní je však bezradnost. Většina bývalých horníků stále neví, co budou dál dělat. Ti mladší se špatně vypořádávají se svou slávou, říkají ti starší. Vzájemně se obviňují z "rýžování". "Oni si myslí, že budou vydělávat na pětiminutových rozhovorech po telefonu," svěřil se Omar Reygadas, jeden z těch starších, zpravodajovi BBC.
Výjimkou je Carlos Mamani, jediný Bolivijec. Tomu jeho prezident Evo Morales "sehnal" místo šéfa dopravy s měsíčním platem odpovídajícím 19 tisícům korun.
Ostatní si něco musí najít hlavně proto, že stálý příjem nemají. Do března jsou na nemocenské a také každý dostal v přepočtu 190 tisíc korun, které jim dal chilský miliardář Leonardo Farkas, píše francouzský týdeník Le Point.
Avšak "zásoby se tenčí", postěžoval si největší showman Mario Sepulveda v chilské televizi, který vtipy zvedal náladu pod zemí. Má sen, že se stane moderátorem. Přestěhoval se do hlavního města, ale zatím nedostal žádnou jistou nabídku. "Jestli se nevrátím do dolu, chci pracovat jako stavbař," připouští si nezdar.
Možná je nakonec jejich neskutečné dobrodružství přece jen uživí. Mario Sepulveda a Omar Reygadas uspořádali konferenci pro studenty univerzity v Santiagu na téma "Moc vůle k dosažení vysokých cílů". Podobně i Franklin Lobos, bývalý fotbalista, přijal pozvání fotbalové federace FIFA, aby se podělil o zkušenosti. A tak co z nich udělat kouče, trenéry vůle? Po tom, co zažili, mají rad na rozdávání.
