"Vlastně bojujeme s Brity proti Talibanu," řekl mi před časem Krčmář. Setkal jsem se v Afghánistánu během půl roku s veliteli i vojáky dvou kontingentů. Moc toho nenamluvili, slova z nich bylo třeba páčit. Když jsem se jich zeptal, jak bojují, jeden odpověděl: "Těžce."
Boje, jež tam vedou, nejsou rozhodně stínové. Za půl roku padlo u britského pluku, k němuž první česká skupina patřila, patnáct vojáků. Teď zahynul i jeden z Čechů.
Na smrt zřejmě mysleli i jiní. "Nevěřil jsem, že se vrátím," řekl mi poddůstojník, který se vracel stejným letadlem domů. Tihle muži nejezdí po krajině, aby tam hlídkovali. Když vyrazí, mohou počítat s tím, že se utkají s Talibanci. "Pokaždé, když vyjedeme ven, jsme napadeni."
"Vyjedete a oni to do vás pustí. Je jim úplně jedno, jestli je vás sto nebo deset. Mají rakety, kulomety, RPG, samopaly." Posláním pětatřiceti českých vojáků v Hílmandu je tak boj. "Jdeme rovnou do střetu," řekl mi na podzim Krčmář.
. Český voják zemřel při útoku sebevraha v Afghánistánu |
Někdy bojují zblízka. Můžete si je představit jako commandos. Když Britové objeví základnu Talibanu, vyrážejí Češi, aby ji dobyli. "Prostě po nich jdeme. Někdy se musí pěkně barák po baráku. Metr po metru."
O tom, že jsou v Afghánistánu a co tam dělají, se téměř neví. Možná, že mate i to, že za nicneříkající anglickou zkratkou SOG, útvar speciálních operací, jsou vlastně vojenští policisté: člověk má dojem, že jsou v Afghánistánu, aby něco střežili.
Tihle muži jsou však cosi jako vojenská URNA, zvláštní jednotka vycvičená k boji zblízka. Žijí v britském táboře ve stanech postavených na poušti. V létě tam bylo pětasedmdesát na slunci a pětapadesát ve stanu. Odtud vyrážejí na akce, při nichž jsou třeba dva, tři týdny v poušti.
Žijí opravdu "v poli": karimatka, spacák, konzervy. "Pak na týden na domů, tedy na základnu. Tam spíme, jíme, čistíme zbraně. Pak zase vyrážíme," vyprávějí.
Prošli těžkou přípravou, která trvala snad dva roky. Jen z pistole nastříleli čtyřicet tisíc ran ročně. Jezdí se na ně dívat i nejvyšší britští důstojníci, kteří dorazí na inspekci do Afghánistánu. Když vidíte, jak se k nim Britové chovají, jste hrdí, že mají tihle muži na rameni nápis Czech Republic.
Britové mají důvod, proč si je cenit. "Cítíte, že jste pro ně něco jako ochránci. Moji kluci jich několik zachránili. Došli pro ně, když je Taliban mydlil," řekl v zimě jeden z velitelů.
Jaký je tady Taliban? "Je houževnatý, nevzdává se. Je to reálný protivník."
Podle majora Krčmáře si Taliban především snaží hájit své území, kde pěstuje mák, z něhož se vyrábějí drogy. "Hlídají si kšeft. Jde jim o to, aby měli kudy pašovat opium, lidi a zbraně. Vojensky řečeno, my narušujeme jejich logistiku."
Když podotknete, že proto se je Taliban snaží zastavit, Krčmář vás opraví: "Ne, oni se nás snaží zabít." České štěstí se zlomilo až teď.
