Rusko udává, že od začátku války bylo zabito 13 000 ozbrojenců. Někteří komentátoři toto číslo považují za nadnesené, souhlasí však, že armáda vskutku zasazuje čečenským oddílům těžké rány.
Ruská generalita ovšem připouští, že oddíly stále čítají několik tisíc ozbrojenců a že jsou schopny vést velmi efektivní partyzánskou válku. Dny bez smrtících útoků jsou velmi vzácné.
A nejde pouze o organizované skupiny bojovníků v horách. Útoky se odehrávají na celém území provincie, tedy i v těch částech, které jsou pod kontrolou ruských vojsk. I tam je rozptýleno nemálo bojovníků a právě proti nim je nesmírně těžké, či spíše nemožné efektivně zasahovat.
Na druhou stranu: doby, kdy drtivá většina Čečenců považovala polní velitele jako Šamila Basajeva za hrdiny, jsou již pryč. Nemálo Čečenců jim dnes vyčítá, že mají velký podíl na předválečném chaosu a následné ruské intervenci. Na mnoha místech provincie tedy není podle dostupných údajů podpora partyzánů velká.
Experti předpokládají, že v hlavních rysech se v budoucnu nebude situace v Čečensku nijak zásadně měnit: Rusko se bude dál pokoušet ničit oddíly bojovníků, jejich útoky však budou pokračovat.
Za dané situace je nicméně nepravděpodobné opakování scénáře z konce prvního čečenského konfliktu, kdy v srpnu 1996 partyzáni nečekaně sestoupili z hor a překvapivým úderem obsadili Groznyj. Rusko bylo poté nuceno přistoupit na mírová jednání a nakonec se stáhnout.
Ruská armáda je dnes podle expertů v lepším stavu než tehdy a Moskva zatím odmítá možnost, že by mohla s ozbrojenci o čemkoliv vyjednávat, byť to říká poněkud méně kategoricky než v prvních fázích války. Podle průzkumů výrazně stoupá počet Rusů, kteří si myslí, že se Kreml bez mírových jednání neobejde. (Většina je však stále pro "tvrdý postup proti terorismu".) Není ovšem příliš jasné, čeho by se mírové rozhovory vlastně mohly týkat.
A kolik lidí zahynulo za rok konfliktu? Přesná a ověřitelná čísla neexistují. Rusko uvádí, že ztratilo asi dva a půl tisíce mužů (přes sedm tisíc jich bylo zraněno). Organizace matek ruských vojáků odhadují počet mrtvých na pět až šest tisíc.
V řádech tisíců se též pohybují podle humanitárních organizací počty zabitých civilistů. Právě kvůli dopadu války na civilisty se Rusko dostávalo do palby kritiky světa. I když tlak Západu poněkud polevil, mezinárodní organizace nadále požadují prošetření případů, kdy se ruští vojáci podle průkazně zdokumentovaných svědectví dopustili válečných zločinů.
Ruská generalita ovšem připouští, že oddíly stále čítají několik tisíc ozbrojenců a že jsou schopny vést velmi efektivní partyzánskou válku. Dny bez smrtících útoků jsou velmi vzácné.
A nejde pouze o organizované skupiny bojovníků v horách. Útoky se odehrávají na celém území provincie, tedy i v těch částech, které jsou pod kontrolou ruských vojsk. I tam je rozptýleno nemálo bojovníků a právě proti nim je nesmírně těžké, či spíše nemožné efektivně zasahovat.
Na druhou stranu: doby, kdy drtivá většina Čečenců považovala polní velitele jako Šamila Basajeva za hrdiny, jsou již pryč. Nemálo Čečenců jim dnes vyčítá, že mají velký podíl na předválečném chaosu a následné ruské intervenci. Na mnoha místech provincie tedy není podle dostupných údajů podpora partyzánů velká.
Experti předpokládají, že v hlavních rysech se v budoucnu nebude situace v Čečensku nijak zásadně měnit: Rusko se bude dál pokoušet ničit oddíly bojovníků, jejich útoky však budou pokračovat.
Za dané situace je nicméně nepravděpodobné opakování scénáře z konce prvního čečenského konfliktu, kdy v srpnu 1996 partyzáni nečekaně sestoupili z hor a překvapivým úderem obsadili Groznyj. Rusko bylo poté nuceno přistoupit na mírová jednání a nakonec se stáhnout.
Ruská armáda je dnes podle expertů v lepším stavu než tehdy a Moskva zatím odmítá možnost, že by mohla s ozbrojenci o čemkoliv vyjednávat, byť to říká poněkud méně kategoricky než v prvních fázích války. Podle průzkumů výrazně stoupá počet Rusů, kteří si myslí, že se Kreml bez mírových jednání neobejde. (Většina je však stále pro "tvrdý postup proti terorismu".) Není ovšem příliš jasné, čeho by se mírové rozhovory vlastně mohly týkat.
A kolik lidí zahynulo za rok konfliktu? Přesná a ověřitelná čísla neexistují. Rusko uvádí, že ztratilo asi dva a půl tisíce mužů (přes sedm tisíc jich bylo zraněno). Organizace matek ruských vojáků odhadují počet mrtvých na pět až šest tisíc.
V řádech tisíců se též pohybují podle humanitárních organizací počty zabitých civilistů. Právě kvůli dopadu války na civilisty se Rusko dostávalo do palby kritiky světa. I když tlak Západu poněkud polevil, mezinárodní organizace nadále požadují prošetření případů, kdy se ruští vojáci podle průkazně zdokumentovaných svědectví dopustili válečných zločinů.
