V Americe to totiž tak chodí a právní řád průtahy umožňuje. Ale jednoho dne to s velkou pravděpodobností přijde.
Soud potvrdil trest smrti pro Carnajeva |
Odvedou ho na smrt za to, jaké apokalyptické zlo způsobil, když spolu s bratrem odpálili lidem pod nohama výbušninu ukrytou v odložených batozích. Byla umístěna do papiňáků plných hřebů, aby zkázu znásobili.
Když policie oba pachatele dostihla, strhla se přestřelka a bratr odsouzeného se skácel k zemi smrtelně zasažen. Ale Džochar přežil. Vyšetřovatelům řekl, že se chtěli pomstít za americké tažení v Iráku a Afghánistánu.
Jistěže máme zde v Evropě hluboké a v lecčems oprávněné pochybnosti o trestu smrti. Vždy je tu přece riziko justičního omylu. Jenže tenhle případ je výjimkou, není tu ani špetka pochybností. Nebo, dále argumentujeme, že to je spravedlnost po vzoru oko za oko, zub za zub, což je pod naši civilizační úroveň. Ano, je to mstivé a tudíž tuze sporné, vyznáváme-li hodnoty vzešlé z křesťanského dědictví.
Jenže jak tváří v tvář pozůstalým po třech obětech zbabělého činu a také těm, co při útoku přišli o ruce nebo nohy, chtít, aby dostal jen doživotí, zvlášť když během procesu neprojevil žádnou upřímnou lítost? Carnajev je varováním, že i náš odpor k trestu smrti je sporný.
