O tyto akce se ale zajímají nejen lidé závislí na adrenalinu a ochránci práv zvířat. Podle nedávno vydané studie na ní lze také poznat psychologii zpanikařených davů, píše týdeník The Economist.
To je přitom zajímavá oblast k prozkoumání. Architekti, inženýři a urbanisté musí zjišťovat, jak se budou lidé chovat v případě neštěstí, jakými jsou například požáry, záplavy nebo teroristické útoky. Musí svoje díla navrhnout tak, aby zabránili možnosti smrtících tlačenic.
Solidní informace v tomto ohledu lze bohužel nalézt jen těžko. Etické komise by se zřejmě dívaly s nelibostí na výzkumníky, kteří by chtěli dostat dobrovolníky do smrtelného nebezpečí jen kvůli tomu, aby studovali, jak se budou chovat.
Daniel Parisi, fyzik a informatik z Technického institutu v Buenos Aires, si ale uvědomil, že běh s býky v Pamploně nabízí perfektní přirozený experiment.
Parisi a jeho tým se usadili na dvou různých střechách v Pamploně v červenci roku 2019 a nahráli záznamy běžců, na něž byli vypuštěni býci.
Kolem jejich kamer se jen pár vteřin před býky prohnala vlna lidí snažících se běžet co možná nejrychleji.
Vědci pak ze záznamů v laboratoři spočítali rychlost jednotlivých běžců, hustotu davu a pravděpodobnost, že běžec zakopne nebo upadne. Prozkoumali rovněž trajektorie býků, reakce jednotlivých běžců na blížící se býky a vztah mezi hustotou skupinky běžců a její rychlostí.
Propíchnutá hruď i břicho. Ulicemi Pamplony lidé opět prchali před býky |
Zřejmě nepřekvapí zjištění vědců, že běžci zrychlují, když se k nim býk přibližuje. Méně očekávaný byl však poznatek, že rychlost jednotlivých běžců se zvyšuje s rostoucí hustotou skupiny, v níž se pohybují. Když skupina vyvinula maximální rychlost kolem čtyř metrů za vteřinu, hustota dosáhla zhruba jednoho člověka na metr čtvereční.
Toto zjištění jde přitom proti dlouho předpokládaným domněnkám architektů a urbanistů, podle nichž lidé zpomalují tempo s tím, jak se zvyšuje hustota skupiny, v níž se pohybují, aby snížili riziko srážky.
Ta by mohla vést k pádu, a tím možná i ke zranění nebo smrti, jak by se přes běžce přehnali ostatní. Parisiho data naznačují, že nahuštěné skupiny rychlých běžců skutečně jsou rizikové: z 20 lidí, kteří spadli, byli všichni v rychle se pohybující, nahuštěné skupině, většina z nich ve dvou a vícečlenné, v níž zakopli jeden přes druhého.
Zdá se však, že v zápalu okamžiku lidé tolik nedbají na nebezpečí srážky s ostatními a nezpomalují. Urbanisté tak musí co nejlépe naplánovat výstavbu ulic, tunelů, mostů a dalších cest s omezeným průchodem. Jediná možnost možná bude udělat je širší, píše list The Economist.
7. července 2017 |
