Když koncem března královna hostila ve svém paláci Nicolase Sarkozyho, stala se dosti nemilá věc: Gordon Brown zmizel.
"Ztratil se snad ministerský předseda?" ptala se zmateně Alžběta II. Inu, ukázalo se později, že britský premiér prostě nějak zabloudil v paláci a dorazil pozdě. "To je celý Gordon," poznamenal k tomu s úsměvem Sarkozy.
Tato historka dobře vystihuje pověst muže, který vloni v létě převzal Británii od "dlouhodobé hvězdy", Tonyho Blaira.
Jako schopný a vlivný ministr financí mnoho let trpělivě čekal na šanci ukázat, co všechno umí. Jenže se mu to nějak nedaří a smůla se mu navíc lepí na paty.
Platilo to i o včerejšku, kdy se setkal s Georgem W. Bushem a doufal, že mu jeho americká cesta pomůže alespoň trochu zvýšit jeho mezinárodní postavení.
Jenže den před ním navštívil Bílý dům papež, jemuž se dostalo u Bushe jednoho z nejvelkolepějších přijetí v nedávné historii a který dokonale zastínil Brownovu cestu. Američané tedy – poznamenávali jeho kritici – znovu nebudou mít šanci si všimnout, že nějaký Brown existuje.
Blairovi se za jeho těsné vztahy s Bushem občas přezdívalo Bushův pudlík. Nyní britský tisk mírně jízlivě poznamenává, že Brown nemá ani na to. "Pokud byl Blair pudlík, pak je Brown spíše něco na způsob tamagoči, neboť jeho přítomnost ve světovém politickém zvěřinci je opravdu pouze pomyslná," napsal Daily Telegraph. (Tamagoči, připomeňme, je hračka naprogramovaná tak, aby vypadala a chovala se jako živá bytost.)
Nezůstalo však pouze u dojmů novinářů či politiků. Obliba nového premiéra stále dramaticky padá a podle jednoho průzkumu mínění nepřišel nikdy v posledních bezmála sto letech žádný britský premiér tak rychle o tolik důvěry.
Konzervativní strana se nyní těší nebývale vysoké podpoře zhruba 44 procent, což je nejvíce za 15 let, a její šéf David Cameron se již pomalu začíná těšit na volební vítězství. Labouristy by volilo jen zhruba 28 procent lidí, což stále více děsí i Brownovy stranické kolegy obávající se dalších katastrof.
"Gordon Brown byl seslán na tento svět, aby nám stále připomínal, jak dobrý byl Tony Blair," nechal se v Evening Standardu slyšet lord Desai, vlivný ekonom a labouristický člen Sněmovny lordů.
Proč se mu nedaří? Prvním důvodem je dle komentátorů prostý fakt, že mu chybí Blairovo charizma i lehkost a že není schopen být přesvědčivým miláčkem davů. Druhý důvod je, že Británii převzal ve velmi nevhodnou dobu, kdy se země potýká s nečekanými hospodářskými problémy, které Britové více či méně nespravedlivě spojují právě s ním.
Ostatně ani ona nálepka muže bez charizmatu prý není zcela pravdivá. Diplomaté a státníci po schůzkách s ním většinou nešetří chválou: je to prý velmi věcný politik, s nímž jednat a domluvit se je snazší než s tak trochu nafoukaným Blairem. Jenže politika nikdy není spravedlivá, pracovitost nestačí a počítá se i image a charizma. A v tom zatím Brown prohrává.
Snaží se však: před pár týdny se například pokusil zlepšit si svůj „lidový profil“ tím, že ve vysílání pěvecké soutěže American Idol oznámil plán nakoupit 20 milionů sítí proti moskytům na boj s malárií.
Blair se snaží nezmizet
Jeho předchůdce Tony Blair si mezitím užívá stavu, kdy ho svět stále ctí, on však není svázán jako dřív. A tak bere jednu práci za druhou.
Některé jsou neplacené – sem patří například jeho role zvláštního zmocněnce pro Blízký východ či jeho nedávno oznámený plán radit světu, co s globálním oteplováním. Za jiné však dostává tučné honoráře, zejména za poradenství pro investiční banku JP Morgan. Nemalé sumy si vydělá i přednášením na různých konferencích, kromě toho vstoupí i na akademickou půdu: na slavné Yale University povede seminář o víře a globalizaci. Je tedy svým způsobem vidět víc než Brown.
