V čem je vypjatá situace, kterou nyní pozorujeme v Izraeli, nová ve srovnání se střety z minulých let? Když to na začátek trochu odlehčím, podle jednoho mého známého, který v zemi žije, se to tam kolem ramadánu každý rok trochu „zvrhne“.
No, Palestinci by vám řekli něco jiného k tomu, kdy se to zvrhává. Novým fenoménem jsou pouliční rasové nepokoje přímo v Izraeli. Ke střetům mezi Izraelem a Palestinci na okupovaných územích, do čehož stejně jako mezinárodní společenství vztahuji i východní Jeruzalém, dochází poměrně často.
Ke střetům mezi Židy a Araby na území samotného Izraele občas také docházelo. Ale rozhodně ne v takové míře, aby se izraelský prezident rozhodl vyslovit slova „občanská válka“, aby platil výjimečný stav v jednom ze smíšených měst, aby byly desítky zraněných, lynčovali se Židé a Arabové. To je nové a sám to nepamatuji.
Ze Sýrie byly na Izrael odpáleny tři střely, útok se obešel bez obětí |
A proč k tomu podle vás dochází právě teď?
Protože se sešlo několik faktorů dohromady. Onen spor teď není jen na linii Izrael - Palestinci v Gaze, jak jsme zvyklí. To už je taková rutina. Tady vyvřelo hned několik nespravedlností a křivd uvnitř Jeruzaléma. Svět a zahraniční média jsou z toho v šoku, protože jsou to pro ně nuance, kterými se nezabývají.
Břetislav Tureček Novinář a publicista, pět a půl roku působil jako zpravodaj Českého rozhlasu na Blízkém východě. Autor knih Světla a stíny islámu, Nesvatá válka o Svatou zemi, Labyrintem Íránu či Blízký východ nad propastí. Dnes vede Centrum pro studium Blízkého východu na Metropolitní univerzitě Praha. |
Tím mám na mysli stěhování arabských rodin ze čtvrti Šajch Džarráh. Jenomže místní lidé to vnímají úplně jinak, protože se jich to bezprostředně týká. A tato rovina se skutečně sešla s ramadánem, ale také s pochodem židovských extremistů v arabských čtvrtích Jeruzaléma. Najednou tyto plíživé trendy vytvořily podhoubí, kterého rádi využili extremisté na obou stranách. Ať už židovské bojůvky, arabské bojůvky v Izraeli, ale jak vidíme, také hnutí Hamas v Gaze.
Ale vystěhovávání arabských rodin z domů, do kterých se pak nastěhovali Židé, také není nic nového. Dochází tedy k němu teď po dlouhé době, nebo se to prostě sešlo i s dalšími faktory?
Mělo to několik fází, sám jsem to zažil a natáčel o tom reportáž v roce 2009, kdy byla vystěhována první várka Arabů ve východním Jeruzalémě. Teď to kulminovalo proto, že se věcí měl v pondělí zabývat izraelský Nejvyšší soud a čeká se na verdikt. Do toho už docházelo k třenicím, demonstracím a protidemonstracím. V čem se to liší, je, že tehdy nebyl ramadán, tehdy to nevyšlo na Den Jeruzaléma. Sešlo se hned několik legitimních důvodů k napětí, ale samozřejmě pro leckoho to posloužilo jako záminka.
Na izraelské straně vidíme slova prezidenta Reuvena Rivlina o občanské válce, slyšíme výroky izraelských politiků i reakce té části světa, která se staví za Izrael. Ale co se teď v Izraeli děje z pohledu Palestinců?
Upozorním na jeden fakt, o kterém se moc nemluví. Všimněme si, že najednou ztotožňujeme Palestince s Hamasem. Vůbec nikdo nemluví o oficiálně uznávaném palestinském prezidentovi Mahmúdu Abbásovi. Ten je na zcela vedlejší koleji, a to je v palestinské společnosti nové.
Je to asi tak dva týdny, kdy Abbás zrušil parlamentní volby plánované na 22. května. Bylo vcelku jasné, že pokud budou férové a demokratické, vyhraje je Hamas, čehož si byl Abbás vědom. Izraelci ho často kritizují, že už je svým způsobem diktátor, že vládne šestnáct let a volby nebyly patnáct let. Kritika přišla i teď, ale zároveň to zrušení voleb Izraeli vyhovuje, protože s Abbásem se dá mluvit, je to starý, politicky paralyzovaný a zkorumpovaný člověk.
 |
Ve chvíli, kdy by vládl Hamas a novým prezidentem by byl Ismaíl Haníjah, který má větší šanci vyhrát prezidentské volby, stále ještě plánované na červenec, Izraelci by měli mnohem zásadnějšího nepřítele. Prezident parlamentní volby zrušil s tím, že Izrael neumožňuje hlasování ve východním Jeruzalémě, k čemuž ho mimochodem zavazují dohody z minulosti.
A Hamas k tomu okamžitě řekl, že Abbás přizpůsobuje politický kalendář Palestinců sionistickému okupantovi. Že Izrael bude rozhodovat, kdy my Palestinci smíme mít volby. Tím Abbás znovu nahrál Hamasu a velká část veřejnosti to tak vnímá. Kromě Hamasu a Abbásova Fatahu je tam celá řada dalších skupin a ty to také kritizovaly.
A tím, co nyní dělají izraelští Arabové v ulicích, se zastávají Palestinců? Nebo je to zase něco úplně jiného, co se potkalo v jeden čas?
Je to velká část jejich motivace. Myslím, že to je aspekt, který se ještě bude rozebírat, ale podívejme se, kdo v těch ulicích útočí. Tam nejsou demonstrace starých Židů a starých Arabů „za naše práva“, tam útočí lůza. Jsou to gangy mladých chlapů, rasistů na obou stranách.
Židé si na svých elektronických platformách píší: „Sejděme se v kipách s cicity (modlitebními provázky), přineste si zbraně, policie nebude zasahovat, nechá nás řádit.“ Tyto násilné gangy rok neměly možnost chodit kvůli koronaviru na fotbal. A to hraje velkou roli.
V čem?
Třeba klub Bejtar Jeruzalém, to je v podstatě politizovaná extremistická pravicová organizace, kde se politický tábor prolíná s fotbalovými chuligány a fanoušky Bejtaru. Ti nemohli chodit na fotbal, ale najednou ejhle, máme tady jinou možnost jít do ulic. U Arabů je to naprosto totožné.
Tisknu se k zemi. A rakety se blíží! Reportérka pod sprchou raket Hamasu |
Arabové jsou v Izraeli dlouhodobě diskriminovaní, což vám potvrdí každý seriózní izraelský politik, jsou o tom rozsáhlé zprávy nejvyššího kontrolního úřadu v Izraeli. Do arabských komunit jde daleko méně peněz na infrastrukturu, školství a tak dále. To je letitý fakt.
Ale teď se k tomu přidalo všechno to, o čem mluvíme - ramadán, Den Jeruzaléma, vystěhovávání ve východním Jeruzalémě a samozřejmě Hamas, který si ještě přisadil svou rétorikou.
Hrozí teď podle vás nová intifáda?
Záleží, jak ji definujeme. V minulosti jsme mnohokrát slyšeli, třeba v roce 2014, jak někteří palestinští radikální vůdci volali po vyhlášení intifády. Někdy ji vyhlásili a na nic takového nedošlo, naopak předchozí intifády byly zcela spontánní a nikdo si nevšiml, že začaly. A co je ještě zajímavější, intifáda z roku 2000 skončila a nikdo neví kdy. Možná že už teď někde na Twitteru Arabové a Palestinci píší, že začíná intifáda. Ale jestli začala nebo ne, těžko říct. Teď bych se tolik nesoustředil na okupovaná území, tedy východní Jeruzalém, Západní břeh Jordánu a Gazu. Daleko víc bych se bál intifády, přinejmenším v uvozovkách, přímo uvnitř Izraele.
Jakou roli v tom všem hraje aktuální vnitropolitická situace Izraele? Premiér Benjamin Netanjahu se snaží udržet u moci, sestavením vlády je ovšem pověřen opoziční politik Jair Lapid. Využili Palestinci situace, kdy se izraelští lídři zabývají sami sebou, či naopak Netanjahu, aby upevnil svou pozici?
Nemyslím si, že by Arabové byli motivováni tím, co se děje na izraelské scéně. Zároveň si nemyslím, že by tuto krizi cíleně vyvolal Izrael z vnitropolitických důvodů, jak se můžeme dočíst v některých diskuzích. Jakýkoliv jiný izraelský politik by teď jednal stejně. Nicméně jsem zcela přesvědčen o tom, že situace Netanjahuovi skvěle vyhovuje. Ještě před dvěma dny se schylovalo k tomu, že Jair Lapid sestaví vládu, která bude zvnějšku podporována arabskou stranou Raam.
Ta najednou řekla, že v této situaci se nedá vyjednávat. Do toho Naftali Bennett, bývalý spojenec Netanjahua a exministr obrany, který teď měl jít do vlády s Lapidem a už byli domluvení na rotaci v premiérském křesle, najednou řekl, že z této takzvané koalice změny odchází, protože nelze sestavovat vládu, která by se opírala o arabskou stranu.
Eskalace konfliktu v Izraeli pomáhá Netanjahuovi, může se udržet u moci |
Vrací se proto k Netanjahuovi a může se stát, že ten vyhodí dosavadní ministry obrany a zahraničí, sestaví se úplně nová vláda a premiérem bude znova Netanjahu. Je to vysoce pravděpodobné a jeho přínos z této krize je jednoznačně vidět.
Jak současná krize ovlivní sbližování Izraele s arabskými státy, které v poslední době velmi pokročilo?
Arabské prozápadní režimy jako Spojené arabské emiráty, Bahrajn či Jordánsko jsou v situaci, kdy nemohou než odsoudit to, co Izrael dělá. V zákulisí si možná s Izraelci volají a říkají „to je hrozné, co se vám tam děje, to je hrozné, co ten Hamas dělá“, ale veřejně musí naplnit očekávání, že budou s Araby solidární.
Tento vývoj samozřejmě poškozuje to, co Izrael loni tak halasně prodával. Izraelci ovšem navázali mír se státy, se kterými nebyli v žádném konfliktu. Bylo jednoduché dosáhnout mírové dohody s Marokem, ale s Palestinci ji nemají, se Sýrií ji nemají a vztahy s Jordánskem jsou velmi pošramocené, byť oficiálně mírové dohody mají. V tomto ohledu současná krize nemůže přinést nic dobrého.
13. května 2021 |
A jak bude podle vás pokračovat? Hrozí pozemní vpád do Gazy?
To nedokážu odhadnout. V Izraeli jsou vojenské i politické elity, které jsou pro, a elity, které jsou proti. Rozhodovat se bude s ohledem na vojenská kritéria, ale i s ohledem na vnitropolitickou situaci, o které jsem mluvil.
Američané v Radě bezpečnosti OSN tento týden několikrát zmařili přijetí nějakého stanoviska, které by vyžadovalo uklidnění situace. Také víme, že Netanjahu odmítl nabídky k příměří, které přišly přes Rusko a Michaila Bogdanova, ruského náměstka ministra zahraničí. Takže zatím se válčí a Rada bezpečnosti za celý týden neřekla jediné slovo.
ANALÝZA: Jeruzalém jako sud s prachem. Izrael je na pokraji další války |
Přesto si myslím a doufám, že Američané už v zákulisí jednají. Prý měli do regionu vyslat náměstka ministra zahraničí Hadyho Amra, což je špičkový diplomat arabského původu, který by jednal s oběma stranami. Věřím, že jednají o příměří, i když navenek se USA staví jednoznačně na stranu Izraele.
Může se teď podařit uklidnit rozjitřené vztahy mezi izraelskými Araby a Židy po tom, co se stalo a stále děje nejen v ulicích Jeruzaléma, ale i v dalších městech?
Pokud jde o to násilí a fyzickou nenávist, umím si představit, že se podaří uklidnit. Prostě bude povolána armáda, o čemž se hodně spekuluje, lidé už budou unavení, vyslechnou apelů na obou stranách. Dnes i vyloženě rasističtí židovští politici vyzývají k uklidnění situace. Léta podněcovali nenávist vůči Arabům a najednou říkají: „To už je moc, nemůžeme lynčovat Araby jen proto, že jsou Arabové.“
Ale daleko zásadnější je ta nedůvěra. Najednou dochází k tomu, že lidé, kteří se znali a potkávali v ulicích, se začali napadat, zapalovat si auta, ničit si obchody, útočit na sebe. To nezmizí, i když přijde armáda, oddělí je a nařídí zákaz vycházení. V myslích lidí to zůstane léta, ne-li déle.
Může to k extremistům posunout i dnešní umírněné Izraelce či Araby?
V ulicích sice řádí menšina Židů a menšina Arabů, jenže pro všechny bude velmi těžké být smířlivý vůči těm druhým. Uzavírá se cesta všem nevládním organizacím a židovsko-arabským projektům, které volaly po smíření. Každým dnem teď ztrácejí půdu pod nohama, protože obě strany se budou ptát: „Vy mluvíte o soužití s těmi, kteří támhle rozmlátili našemu vojákovi hlavu kamením nebo lynčovali našeho řidiče?“ V tomto ohledu to dopadá i na ty umírněné, kteří se na nepokojích nepodílejí.
