Kdo si v Izraeli dělal čárky za každou palestinskou raketu nebo minometný granát vystřelený na jižní Izrael, 9. listopadu udělal dvě, o den později už pětadvacet, a 11. 11. dokonce sto - tedy řadu dní před atentátem na Ahmada Džabarího, jednoho z hlavních organizátorů nedávného nárůstu palestinské střelby, což pak noviny celého světa označily za počátek celé rozmíšky.
Už tři týdny předtím izraelský arabský novinář Khaled Abu Toameh v reakci na dlouhodobý nárůst střelby Hamasu na izraelská města napsal: "Hamas se domnívá, že egyptský prezident Mursí nezůstane nečinný, pokud Izrael odpoví masivní vojenskou operací," případně, že "izraelská odpověď na útoky nebude příliš silná, protože tamní vláda se chce vyhnout dalšímu zhoršování vztahů s Káhirou".
Vlčí ocas
Hamas tedy střílel, protože se domníval, že cena, kterou zaplatí, nebude příliš vysoká. Tedy srovnatelná s operací Lité olovo z přelomu let 2008 až 2009, která skončila izraelskými diplomatickými škodami, ale také značnými šrámy na těle Hamasu. Dokonce i jinak sympatizující arabské noviny tehdy Hamasu připomínaly přísloví "netahej vlka za ocas, když vidíš, že má zuby".
A proč vůbec střelba na Izrael? Hamas je vnitropoliticky v komplikované situaci. Na jednu stranu si drží image odbojové organizace, která nechce, a vlastně z definice skoro nemůže uzavírat s Izraelem kompromisy. V čem by se nakonec lišila od konkurenčního Fatahu? Legitimita Hamasu vždy závisela na jeho nesmiřitelnosti.
Boje v Izraeli i Gaze pokračujíV noci na pondělí zemřeli další lidé, mezi nimi i pětileté dítě |
Na druhou stranu i Hamas už trochu zlenivěl a ztloustl. Řada jeho předních činitelů se docela dobře zabydlela ve vysokých funkcích v Gaze, pořídili si hezké domy a hezká auta a chtějí se z nich radovat. Hamas už také není jen odbojová organizace, ale je z něj establishment, který musí udržovat svou moc na území Gazy, v níž v roce 2007 provedl puč proti Fatahu.
Vláda Hamasu se nedávno odmítla připojit k místním volbám organizovaným na Západním břehu, a její lokální představitelé se tedy odmítli nechat potvrdit (nebo sesadit) svobodným hlasováním. Nakonec to byl v poslední době právě Hamas, kdo byl kritizován za to, že nedostatečně "tahá vlka za ocas", a to ze strany radikálnějších organizací, jako je Islámský džihád, který navíc získal značnou podporu ze strany Íránu.
Mezinárodní dimenze
Hamas svým ostřelováním Izraele tedy odrážel výtky, že už je málo radikální. Na druhou stranu muselo jeho vedení vědět, že tím rozzlobí egyptskou vládu. Ta sice pochází z řad Muslimského bratrstva, ideového rodiče Hamasu, ale momentálně nemá žádný zájem na tom, svazovat si ruce jeho podporou - musí zalepovat díry hlavně ve své lodi a k tomu potřebuje klid.
Hamas tedy sice nedávno Egypťanům slíbil, že s palbou na Izrael skončí, ale nyní je přece vtáhl do nepříjemné situace - tato egyptská garnitura si nemůže dovolit nepřipojit se halasně k Palestincům, když bojují proti Izraeli. Proč tedy Hamas tahal za ocas i Egypt?
Nový Egypt totiž nebyl k Hamasu tak přátelský, jak se čekalo. Zatímco z Izraele do Gazy - navzdory utkvělé představě - proudí potraviny, palivo i léky, hranice Gazy s Egyptem zůstává tichá. Současná egyptská garnitura dokonce začala ničit pašerácké tunely do Gazy, ze kterých měli představitelé Hamasu značné příjmy v podobě "daní".
Roztržka Hamasu se Sýrií, ochlazení s Íránem a nedorozumění s Egypťany nakonec byly vyváženy nečekaným darem od Kataru - země malé, ale bohaté a rozhodnuté zasahovat do blízkovýchodní politiky. Gazu nedávno dokonce navštívil katarský emír a přivezl s sebou příslib na investice ve výši čtyř set milionů dolarů. Tyto peníze nezastaví ani Egypťané, kteří si nemohou dovolit veřejně někomu bránit Palestincům poskytnout peníze a obživu.
V okamžiku, kdy Káhira Hamasu sebrala sklenici vody, podal jim někdo celou lahev - a s ní i dávku nebezpečného sebevědomí, které nakonec vedlo i k současnému konfliktu.
Hamas bude nakonec relativně úspěšný. Jeho finanční přežití je zajištěno a jeho prestiž obnovena. Poškodil též pracně obnovené izraelsko-egyptské vztahy. Narušil plán Fatahu, který si chtěl nechat v OSN už za deset dní slavně odhlasovat státnost a získat znovu vnitropolitický i mezinárodní švunk. A také vzal vítr z plachet svým vnitřním oponentům v Gaze. Jeho rakety navíc dolétly až k Tel Avivu, což některé hlasy v arabském světě slavily jako velké vítězství. Přišel sice o značnou část svých raket středního doletu a významného vojenského velitele, ale to Hamasu asi nakonec stálo za to.
