Smělý plán na rozsáhlou protiofenzivu na západní frontě, který osnoval německý vůdce ve své hlavě dlouhé týdny, nabral zřetelné podoby 16. prosince 1944. Několik minut po půl šesté ráno se rozezněly zasněženými lesy belgických Arden mohutné rány z děl, která razila cestu postupujícím německým jednotkám. Spojence útok zcela zaskočil. Nikdo nepředpokládal, že by Berlín spustil takovouto akci.
Byla totiž holým šílenstvím, odsouzená k nezdaru již od samého počátku. Němcům na natolik rozsáhlou operaci chyběl dostatek mužů, munice i pohonných hmot, jichž těžkopádné tanky v obtížně prostupném terénu belgických pahorků spolykaly několikanásobné množství. Proti byla i sama německá generalita. Hitlerův plán podle vrchních armádních velitelů mohl přinést pouze dočasnou převahu za cenu výrazného oslabení na jiných místech.
Nacistický vůdce si ho ale vymluvit nenechal. Dvakrát pouze odsouhlasil posunutí začátku operace tak, aby německé jednotky získaly výhodu.
Zpočátku ve prospěch wehrmachtu hrálo podle očekávání nepříznivé počasí, které znemožnilo spojencům nasadit letectvo. Také samotné načasování protiofenzivy krátce před vánoční svátky mělo za následek počáteční absenci vrchních spojeneckých velitelů na bojišti. Řada z nich byla tou dobou už na dovolené.
Němci vtrhli jako uragán do spojeneckých řad a zběsile se drali dopředu. Místy prorazili až 80 kilometrů za nepřátelskou linii, zatímco za sebou nechávali rozprášené zbytky spojeneckých jednotek. Divize složené z úplných nováčku a těch, kteří byli do Arden převeleni k zotavení po těžkých bojích, proti nim neměly šanci.
„Němci do nás pálili, co to šlo,“ popisuje osudové okamžiky v mrazivém prosince 1944 americký veterán Jack Myers. „Byl to skutečně jeden z poslední pokusů odrazit nás, chápete. Dělali, co mohli. Byla to peklo. Opravdu bylo,“ vzpomíná pro americkou stanici WNCN.
Společně s dalšími devatenácti veterány bitvy v Ardenách se Jack Myers nyní po sedmdesáti letech vrací do Evropy, na místo činu.
Stejně jako Myers také Arthur Staymates nikdy nezapomněl na to, co se v Ardenách tehdy odehrálo. To, že se bitva nyní připomíná, ale nevnímá jako oslavu svého hrdinství. „Není to o mně. Je to o partě fajn mladých kluků, kteří tu byli se mnou, ale neměli takové štěstí. Nevrátili se domů,“ říká k nynější vzpomínkové akci Staymates.
Po deseti dnech lítých bojů začalo být jasné, že wehrmacht se k Antverpám nikdy neprobije. Boje v menším rozsahu však pokračovaly ještě další tři týdny.
Američané v bitvě uprostřed Arden ztratili na 20 tisíc mužů a tentýž počet byl prohlášen za pohřešované. Řádově stovky vojáků ztratilo také Spojené království. Hitlerova zběsilá protiofenziva na západní frontě stála na německé straně život přes 90 tisíc mužů. Po měsíci a půl přitom spojenci obsadili území, o která přišli, a postupovali dále směrem na Berlín.
