Amerika si připomíná aféru Watergate

Dnes uplynulo 30 let od chvíle, kdy skončila jedna důležitá kapitola amerických dějin. První prezident podal demisi. Televizní záběry z 9. srpna 1974 ukazují, jak se Richard Nixon ještě jednou otočí, křečovitě zamává směrem k Bílému domu a rychle mizí ve vrtulníku.

Trapné loučení smutného muže tehdy sledoval celý svět. Jak to vlastně začalo?

Před půl třetí ráno 17. června 1972 vstal Frank Willis ze židle a vydal se na pravidelnou obchůzku prostorami komplexu Watergate ve Washingtonu.

Patřily k němu i kanceláře Demokratické strany. A zrovna tady Willis přistihl pětici zlodějů. Za moment už lupiče odvážely houkající automobily.

Novináři odhalili republikány
Na první pohled obyčejné vloupání. Ale jen do chvíle, než se v prestižním deníku The Washington Post objevilo odvážné tvrzení, že akci naplánovali republikáni ve snaze pomoci Richardu Nixonovi v probíhajícím boji o Bílý dům.
 
Jak se ukázalo, dvojice novinářů Bob Woodward a Carl Bernstein byla na správné stopě. Poté přišli s odhalením, že republikáni mají fond, ze kterého platí výzvědné akce v táboře protivníků.

Populární prezident přesto v listopadových volbách znovu vítězí - a to drtivým způsobem. Svého soka porazí ve 49 z 50 států. Woodward a Bernstein se však nehodlali vzdát.
 
Jejich vrstevník, novinář Bill Mitchell, na tu dobu dodnes vzpomíná s obdivem: "Byli jsme hodně vyjevení z toho, co lidi z Washington Post předváděli. Bylo to nezvykle agresivní. Některým starším kolegům se to moc nelíbilo."

Klíčovou roli však sehrál jiný muž - John Sirica. Tvrdý a nekompromisní soudce, který s chutí rozdával vysoké tresty a před kterého předstoupila pětice lupičů z Watergate. Sirica si nebral servítky a tak dlouho se případem zabýval, až jeden ze zadržených začal mluvit.

USA žily kauzou Watergate
Lavina se už nedala zastavit. "Každé ráno jsme napjatě čekali, co se zase objeví ve Washington Postu, Američané byli doslova posedlí aférou Watergate," vzpomíná Bill Mitchel.

Na jaře 1973 odstupují z úřadu první lidé z Nixonova týmu. V létě se provalí, že se v Bílém domě nahrávají rozhovory. Pásky Nixon odmítne vydat s odvoláním na privilegium nositele výkonné moci, a dokonce odvolá řadu těch, kteří ho tlačí do kouta.

Načas to pomůže. Objevují se však další odvážní. Následující léto přišel konečný úder. Nejvyšší soud rozhodl, že Bílý dům musí pásky vydat. V tu chvíli bylo jasné, že prezident Spojených států porušil nejméně tři zákony.

Devátého srpna 1974 Nixon skončil. Víru v tradiční americké hodnoty nahradila všeobecná deziluze a skepse. Systém tzv. imperiálního prezidentství musel vzít za své. Kongres schvaloval nové a nové zákony, které výrazně omezily pravomoci dalších prezidentů.

Chronologie případu Watergate

17. června 1972 - Do centra opoziční Demokratické strany v komplexu Watergate se vloupalo pět mužů, všichni byli zadrženi.
19. června 1972 - Podle listu The Washington Post stojí za zloději republikáni, Nixonův tým jakoukoli spojitost s lupiči popírá.
1. srpna 1972 - Na bankovním účtu jednoho z lupičů je nalezen šek na 25 tisíc dolarů pocházejících z fondů na Nixonovu kampaň.
3. června 1973 - Bývalý Nixonův právník Dean uvedl, že prezident chtěl zahladit Watergate.
23. července 1973 - Nixon odmítl předat nahrávky svých telefonátů policii.
17. listopadu 1973 - Nixon prohlašuje: "Nejsem podvodník." Tvrdí, že je v aféře nevinně.
24. července 1974 - Nejvyšší soud rozhodl, že Nixon musí předat své nahrávky vyšetřovatelům.
9. srpna 1974 - Nixon se stává prvním prezidentem USA, který rezignuje na svou funkci.