Za omšelými dveřmi v jedné z uliček Kábulu sedí na podlaze před bílou tabulí pětadvacet dívek zahalených v kabátech a šátcích. „Copak děláš?“ ptá se učitelka v angličtině. „Jsem studentka,“ odpovídají jednohlasně.
Jejich přítomnost je symbolem mimořádné statečnosti. Půl roku poté, co Tálibán převzal kontrolu a zakázal dívkám středoškolské vzdělání, se mnohé z nich odmítají podřídit a dochází do takzvaných tajných škol.
„Chci být vzdělaná,“ líčí dvanáctiletá Jalda. „Chci se stát inženýrkou a stavět ve své zemi krásné školy a domy,“ dodává. Šestnáctiletou Kamilu, které matka v dětství vyprávěla o tajném vzdělávání za minulého režimu Tálibánu v 90. letech, ani ve snu nenapadlo, že může skončit stejně.
„Myslela jsem si, že svět je na to příliš rozvinutý,“ říká s tím, že stále doufá ve světlejší budoucnost. „Chci jít na univerzitu a stát se právničkou,“ líčí.
Když se děvčata dozvěděla o tajné škole ve svém okolí, měla radost. „Dopadení se nebojíme. Učení není zločin,“ uvádí dvanáctiletá Fátima, která si podobně jako další ženy v textu nepřála uvést své pravé jméno.
Patnáctiletá Shamsia připouští, že existují rizika. Nechce ale ztratit devět let vzdělání. „Snažím se být ohledně svého vzdělání co nejtajnější,“ říká. „Pokud se Tálibán dozví o naší škole, potrestá nás, ale přesto neskončíme,“ souhlasí její spolužačka Saleha.
Podle stanice Deutsche Welle studentky do podzemních škol docházejí v různou dobu a různými cestami, aby na sebe zbytečně neupozorňovaly.
Jedna z „podzemních“ dívčích škol v Kábulu:
A photo from a secret school for girls & women in Kabul, shared with permission. The latest episode of Asia Stream from @nikkeiasia explains the biggest issues facing Afghanistan right now and hears from people on the ground. Listen on any podcast platform https://t.co/ic8KO7A1K2 pic.twitter.com/RGVDOToocB
— Monica Hunter-Hart (@mhunterhart) January 24, 2022
Nenecháme si vzít, co jsme získaly
Ačkoli se Tálibánci, kteří usilují o mezinárodní uznání a humanitární pomoc, snaží vystupovat umírněněji než při své předchozí vládě, krátce po uchvácení moci zakázali ženám cestovat na delší vzdálenosti bez mužského doprovodu a mnoha z nich znemožnili návrat do zaměstnání.
Přesto nebo právě proto se řada žen rozhodla bojovat. Některé pomáhají v nemocnicích, jiné informují svět o situaci v Afghánistánu nebo protestují v ulicích za lidská práva. Další se věnují právě zakládání podzemních škol.
Tálibán už ženy hlídá, ven mohou jen s muži a zahalené, říká svědkyně |
Jednou z nich je i čtyřiadvacetiletá Parasto, která dříve pracovala v administrativě prezidenta Ašrafa Gháního, jenž uprchl do exilu. Společně s přítelkyní, která byla učitelkou, si na začátku pronajala dva pokoje v jihozápadním Kabulu a začala s provozováním vzdělávacích kurzů.
Kvůli velkému zájmu spustila sbírku na pronájem dalších prostor a také získala více učitelů. Nyní má tři tajné školy v Kábulu a jednu v Bamijánu.
„Pokud zakážou jednu, zřídíme jich deset. Pokud zakážou deset, vytvoříme jich sto. Nedovolíme, aby si vzali zpět to, co se ženám podařilo získat,“ popsala Parasto listu The Times.
Země je pro ženy vězením, říká učitel
Nedávné tvrzení Tálibánu, že umožní dívkám návrat do středních škol (od sedmého do dvanáctého ročníku) po zimních prázdninách, vyvolává podle The Times v afghánské společnosti širokou skepsi.
„Nevidím náznak toho, že by se Talibán změnil,“ líčí další z učitelů, pětatřicetiletý Rahallah. „Jejich ideologie je stejná. Čím více času uplyne, tím více omezení vidíme. Tato země je pro ženy a dívky vězením,“ říká.
Ženy nejsou majetek, rozhodl Tálibán. O vzdělání a práci však mlčí |
Své o tom ví i dvaadvacetiletá Sahra,Sahra měla být v posledním ročníku politologie na Kábulské univerzitě, místo toho ale v tajné škole učí angličtinu. „Když Tálibánci převzali vládu, byl to nejhorší den mého života. Plakala jsem a plakala,“ říká s tím, že učení dívek jí vdechlo nový život.
Tálibán v únoru oznámil, že do lavic státních univerzit se mohou vrátit i ženy, pokud budou oddělené od mužů. Návrat žen ke všem stupňům studia je jedním z požadavků západních zemí ve vyjednávání o podpoře Afghánistánu a uvolnění zmrazených afghánských kont. Země závislá na zahraniční pomoci je nyní na pokraji humanitární a ekonomické krize.
Sahra ale s návratem váhá. „Nevím, jestli se můžu vrátit. Kdykoli vidím Tálibán u vstupu, vzpomenu si, co nám udělali. Nevěřím jim,“ uzavírá.
