Sophia Lorenová (1954)

Sophia Lorenová (1954) | foto: Profimedia.cz

Sophii Lorenovou si manžel vyhlédl v šestnácti. Herečka dodnes lituje jediné věci

  • 31
Historie vztahu herečky Sophie Lorenové (89) a italského filmového producenta Carla Pontiho (†94) byla dramatická. Herečka budoucího manžela poznala jako ještě téměř dítě, čelila průtahům ze strany státu a svatby s ním měla dvě. Nic z toho by si zpětně nepřála změnit.

Hollywoodská hvězda začínala svou kariéru pod jménem Sophia Lazzaro a Pontiho, který byl o 20 let starší, potkala v roce 1950. „Pro nás oba šlo o lásku na první pohled. Potkali jsme se na soutěži krásy v Římě a on byl v porotě. Uviděl mě sedět u stolu s přáteli a potajmu mi poslal zprávu, ať se k soutěži přidám,“ vzpomínala herečka ve své autobiografii. „Tak jsme se začali vídat, nejprve jako přátelé, a až v mých devatenácti to začalo být vážné.“

Navzdory věkovému rozdílu i tomu, že Ponti byl již ženatý, se do sebe dvojice zamilovala, a to během natáčení filmu La donna del fiume. Na konci natáčení ji údajně požádal o ruku, ale zasnoubení musel tajit dalších několik let až do svého rozvodu, kterého v nábožensky založené Itálii nebylo nijak lehké dosáhnout.

Sophia Lorenová mezitím odmítla jiného nápadníka, herce Caryho Granta. V roce 1957 se konečně dočkala svatby. Manželství však po pouhých pěti letech ukončila anulace na základě obvinění, že Ponti má vlastně manželky dvě.

Ani když se ukryl ve Francii a dosáhl právního uznání svého rozvodu a v roce 1965 si Sophii vzal podruhé, neměl jejich vztah ustláno na růžích. „Člověku se těžko říká, že ničeho nelituje,“ vzpomíná herečka. „Jedinou mou menší lítostí je to, že jsem se nikdy nevdávala v bílých šatech. To je můj celoživotní sen až dodnes.“

Navzdory několika potratům Sophia Lorenová porodila Pontimu dva syny a v manželství spolu strávili 42 let. Od roku 2007, kdy producent zemřel, na něj herečka stále vzpomíná. „Z takových pocitů už se člověk nikdy nedostane,“ svěřila se v rozhovoru pro AARP. „Pokaždé, když na něj pomyslím, zabolí mě pocit osamělosti… ale tak už to v životě chodí.“

,