Jak vzpomínáte na své modelingové začátky?
Moje modelingové začátky jsou docela novější, začal jsem rok zpátky s tím, že mě zástupci agentury oslovili skrze Instagram. Casting se vyvinul nehorázně dobře, do dvou hodin jsem byl v agentuře. Mám z toho fakt radost a doufám, že se i tady na castingu všem bude dařit.
V čem tkví výhody na poli modelingu u člověka, který je nebinární?
Je víc nabídek, jelikož člověk vystupuje jako muž i žena. Pak se vám ty nabídky hrnou z obou stran. Za mě je to tedy fakt úžasné. Ale jde s tím ruku v ruce i nehorázná kritika, především tady v Česku. Takže má to plusy i mínusy. Padesát na padesát, bych řekl.
Kdy došlo u vás k té osobní charakterizaci a ztotožnění se s označením nebinární?
Já bych řekl, že v průběhu práce v modelingu, kterou dělám rok. Tak nějak jsem se našel. Když jsem byl v zahraničí, tam jsem se našel i skrze oblékání, jehož prostřednictvím se rád se vyjadřuji.
Říká se, že s nebinaritou souvisí i fluidní sexualita. Je to pravda?
Jak u koho. Já s tím souhlasím i nesouhlasím. Já bych řekl, že já jsem tedy gay, především jsem zkrátka na kluky. Ale každý to má jinak.
Když se vrátíme k módě, jakou nejzajímavější spolupráci s jakým módním domem máte za sebou?
S Valentinem, já totiž miluji hodně volné oblečení. Valentino je klasika. Ty kousky, které mi poslali, naprosto miluji. Jsou v mém šatníku a nosím je na sobě denně, takže Valentino.
Jsem nebinární, oznámila hvězda seriálů The Last of Us a Hra o trůny |
Koho považujete za své módní ikony nebo lidi, kteří vás ovlivnili?
Stoprocentně moji mámu. A potom americkou influencerku Emmu Chamberlain. U ní jsem našel hodně inspiraci. A u některých modelek, které sleduji kvůli jejich street stylu. Takže hodně lidi na internetu.
Jak se člověk naučí bruslit mezi toxicitou sociálních sítí?
Je to těžké. Protože když vám převažují negativní komentáře nad pozitivními, je těžké se udržet na hladině, že všechno je super a daří se vám. Já nečtu komentáře, protože vím, že by mě to asi položilo. Jsou tam i komentáře typu výhrůžky smrtí a toho, že do toho zatáhnou i moji rodinu. Zkrátka komentáře, které mi nepřijdou vhodné k danému tématu, které se v tom videu nebo příspěvku probírá. Pozitivní komentáře čtu a ty mě drží nad vodou. Mám kolem sebe lidi, kteří mě obrovsky podporují, takže zlé komentáře na internetu nečtu. Soustředím se hlavně na lidi kolem sebe.
Ale v osobním kontaktu se vám toho asi moc negativního neděje, ne? Protože lidé se často schovávají za anonymitu internetu...
Přesně tak. Jsou lidé, kteří mi píšou na sociální sítě nechutné věci a když je potkám v reálu, tak sklopí uši a nepodívají se mi ani do očí. Otočí se a jdou jinam. Mně to přijde vtipné. Když máš takové „koule“ na internetu, měj je i v reálném světě. Teprve pak tě budou brát vážně.
Máte někdy potřebu takové lidi konfrontovat, když máte občas „bojovnou náladu“?
Ne, protože mi to upřímně nestojí za to. Oni se budou potom cítit jako trapáci. A mně to nic nedá, protože vím, že mám pravdu. Nekonfrontuji je, nemám to zapotřebí.
Smith se prohlásil nebinárním jedincem. Přesto chce být matkou dvou dětí |
Myslíte, že mezi současnými teenagery jsou otevřenější lidé, kteří vlastně tady to všechno akceptují a vnímají to jako normální?
Upřímně? Ano. Ale také záleží, v čem ty děti vyrůstají a jak to mají nastavené jejich rodiče. To děcko to ovlivní, když v nějakých názorech vyrůstá. Taky záleží, jakými lidmi je kdo obklopen. Ale obecně mi připadá, že děcka jsou dnes otevřenější a více chápající, což naprosto žeru. Líbí se mi, že můžu vystupovat tak, jak vystupuji a nejsem kritizován za něco, co někoho jiného nijak neovlivňuje.
