Marie Danči o soutěži krásy i basketbalu
KDY POLETÍM NA MISS GLOBAL
Už jsem měla do Vietnamu odletět, ale posunulo se to na přelom října a listopadu. Není jisté, jestli tam budu dva týdny nebo měsíc, moc se těším, ale asi to bude záhul. Lidi si možná představují, že se při takových soutěžích holky jenom natřásají, ale bývá to hodně náročné, z Česka letím jediná.
Marie Danči Loni v prosinci skončila druhá ve finále České Miss, letos pojede do Vietnamu na Miss Global. Měří 177 centimetrů. Vystudovala střední odbornou školu dopravy a cestovního ruchu, specializace letecký provoz. Poté získala bakalářský titul při studiu zahraničního obchodu a mezinárodního práva v Brně. S Vojtěchem bydlí v pražském Karlíně a budou se stěhovat do většího bytu na Pankráci. |
JAK SE DOMLUVÍM
Umím anglicky, to pro mě byla nutnost i kvůli tomu, že teta kdysi emigrovala do Ameriky, kde má rodinu, takže já pak fungovala jako rodinný překladatel. Před cestou na Miss Global se chci naučit aspoň základní fráze ve vietnamštině.
JÁ A ASIJSKÁ JÍDLA
Moc mi chutnají, ráda bych si ve Vietnamu zašla na něco na trhy, ale asi se mi to nepovede, každá soutěžící dostane ochranku a vedle společných akcí nám zřejmě nezbyde čas na další program.
(Vojtěch: Asijskou gastronomii máme v oblibě oba, nedávno jsme v Praze objevili výbornou restauraci se speciálním sečuánským jídelním lístkem.)
CO MI UVAŘIL VOJTŮV TÁTA
Už toho bylo víc – třeba výborného španělského ptáčka. Na Velikonoce připravil skvělé jehněčí s křupavou kůžičkou. A večer jsme měli šunku z iberských prasátek krmených žaludy a bylinkami. Dobře vaří i Vojtova maminka, jedla jsem její plněné papriky nebo tvarůžkovou pomazánku. A když jsme doma, vaříme střídavě oba.
(Vojtěch: Až se přestěhujeme, bude to lepší, teď máme tak malou kuchyň, že když si vezmete k ruce prkýnko, už nemáte kam položit pánvičku.)
KAM JSEM DOŠLA V BASKETU
Až do nejvyšší ženské ligy. Hrála jsem v týmu SBŠ Ostrava a jednu dobu i za pražskou Spartu. Jenže jsem se při basketbalu taky párkrát nepříjemně zranila.
KDE SE VIDÍM ZA DESET LET
Chtěla bych dělat něco tvůrčího, ale zatím nevím, jestli před, nebo za kamerou. Určitě se nebudu věnovat tomu, co jsem studovala, tedy ekonomii či něčemu kolem letectví.
CO ŘÍKÁM NA VOJTOVU VÝŠKU
Je ještě o osm centimetrů větší než já, ale to při našem seznámení nehrálo žádnou zásadní roli. No čemu se směješ, Vojto?
(Vojtěch: Kdybych byl o půl hlavy menší než ty, tak by to nevypadalo moc dobře.)
KDY SE NA NĚJ DÍVÁM
Pouštím si ho víceméně tajně, když není doma. Například ve filmu Arvéd, na který jsem koukala s otevřenou pusou. Na seriály, ve kterých hraje, se ale nedívám.
(Vojtěch: Minisérii Iveta jsi viděla.)
Jo, ale to není seriál jako Zlatá labuť nebo Dobré zprávy.
Vojtěch Vodochodský nejen o tátovi a genetice
KOHO HRAJU VE VLNÁCH
Technika, který má docela důležité úkoly v Československém rozhlasu při bouřlivých událostech roku 1968. Před natáčením jsem sice věděl, co se dělo během pražského jara, ale příběhy zaměstnanců rozhlasu jsem neznal, přitom to byli národní hrdinové.
Vojtěch Vodochodský Po gymnáziu v Hradci Králové vystudoval činoherní herectví na pražské DAMU. Je na volné noze, hraje divadlo, objevuje se ve filmech a seriálech. Starší sestra Tereza je taky herečkou, stejně jako jejich otec Ivan, kterého televizní diváci znají i jako populárního kuchaře. Za své dosud nejdůležitější role považuje postavu Petra Sepešiho v minisérii Iveta a těší se na podzimní dotáčení filmu Vlny. |
KDY JSME SE UČILI O SRPNU 1968
Na základce letmo, víc až na gymplu. Jsou to důležité dějiny naší země, ale nás studentů se to téma, které jsme nezažili, zdaleka nedotýkalo tolik jako například to, co se děje na Ukrajině. Asi jsme se o to začali víc zajímat až v pozdějších letech.
V ČEM JSEM PO TÁTOVI
Povahově jsem mu podobný, ale figuru máme každý jinou. A jsem blonďák, on je tmavovlasý. V tom ale nic nehledejte. K nedávným šedesátinám jsme tátovi dali test DNA a výsledkem je, že máme z 99,8 procenta shodnou DNA. (usmívá se) Nebál jsem se, že by to mohlo dopadnout jinak, protože se na dárku podílela i máma a byla si jistá, že výsledek nemůže dopadnout špatně.
PROČ NEJSEM PŘI TĚLE
Mám dobrou genetiku a hodně se hýbu, chodím do fitka a běhám, chci se cítit dobře. A taky se ve dvou inscenacích objevuju bez trika, tak bych se za sebe nerad styděl.
JAK JSME SE SEZNÁMILI
Věděli jsme o sobě díky sociálním sítím, sledovali jsme svoje příspěvky.
(Marie se usmívá: A já se chtěla přijít podívat na Vojtu v představení Tři heteráni, ale tři roky mi neodepsal.)
Mně se to ztratilo mezi jinými zprávami. Z pozdějšího psaní jsem ovšem pochopil, že s Marií je to něco výjimečného. Představte si, že na první setkání mi přinesla vlastnoručně upečené buchty. Potom jsme šli do kina, na pivo a už jsme se od sebe neodtrhli. Máme stejný vkus třeba na filmy a hudbu, ale i na humor, což je důležité.
CO NA MARII OBDIVUJU
Upřímnost a autenticitu, tyhle vlastnosti jsou čím dál vzácnější. Marie je opravdová, není to žádná nafrněná cácorka, všude říkám, že je i mým nejlepším kamarádem.
KDY MI POMÁHÁ S TEXTY
Občas, když nestíhám a mám se naučit hodně textu do seriálu, mi nahazuje dialogy. To se potom učíte snáz, jde to lépe do hlavy.
PROČ NEMÁME AUTO
Před časem jsem si ho chtěl koupit, abych mohl dojíždět na natáčení, které se nakonec zrušilo. Jinam mě už produkce vozí. Nejsem žádný motoristický fanda, když se někdo baví o nějakém porsche nebo lamborghini, absolutně se nechytám. Ale s Marií o autě uvažuju, abychom mohli jezdit do přírody.
19. května 2022 |
