"Já jsem neměl rád jako dítě, když se na mě žvatlalo. A taky jsem neměl rád, když se říkalo: Milé děti. A tak jsem dětské publikum oslovoval: Vážení diváci," popisuje Svěrák svůj recept na to, jak si získal to nejtěžší publikum - děti.
"Mluvil jsem s nimi jako rovný s rovným. Na děti se nemá žvatlat. Musíme věřit, že jsou chytřejší, než vypadají. Psi jsou taky chytřejší, než vypadají," dodal Svěrák, který právě představil audioknihu Po strništi bos, která je na třech CD autorskou interpretací jedné z nejúspěšnějších knížek loňského roku.
Vzpomíná v ní na své dětství, kdy se musel v sedmi letech stěhovat z Prahy na venkov. "Bylo to hrozné, já si ty pocity pamatuji jako dneska, jak jsem si uvědomil, že se loučím s tou partou pražskou a všechny věci dáváme do stěhováku a jedeme neznámo kam. Já jsem to tam tedy znal, protože jsme tam jezdili na prázdniny, ale to seznamování mi vždycky dalo práci," svěřil Svěrák.
Dlouho prý byl zalezlý za vraty a k venkovským klukům nechtěl. Zásadní pro něj bylo právě to, když začal běhat po strništi bos. "To byla pro mě hlavní událost, tím jsem se mezi ty venkovské kluky vřadil. Že jsem sundal boty a šel jsem po strništi bos. To je mé věčné hledání odvahy. Já byl chlapeček, na kterého rodiče vždy dávali moc pozor, aby se mu něco nestalo a na tom venkově jsem se jim trošku vymkl," směje se autor.
