Pátého května nás prý (zase) čeká konec světa. Alespoň podle některých astrologů. Za záminku své senzační předpovědi si tentokrát vzali seřazení sedmi nejbližších a největších kosmických sousedů naší planety do seskupení blízkého přímce. Společná přitažlivost sedmi magických, poněvadž jediných pouhým okem viditelných těles - totiž Měsíce, Slunce, Merkura, Venuše, Marsu, Jupitera a Saturna ten den údajně vychýlí zemskou rotační osu. Což způsobí záplavy a zemětřesení, ba dost možná i odsaje atmosféru.
K podobným vesmírným konfiguracím došlo v minulosti už mnohokrát, například v září 1186 se všech sedm těles na obloze nakupilo do oválku širokého jen 12 úhlových stupňů, tedy do zástupu ještě rovnějšího, než se čeká nyní (26 stupňů). Nikdy v minulosti se však žádná apokalypsa neudála. To však neznamená, že se nestane vůbec nic. Je jisté, že se změní zemská přitažlivost, dá se i vypočítat o kolik. Nejsilnější, přesto však nepatrná, bude její změna vyvolaná Měsícem - dosáhne hodnoty něco přes desetimiliontinu průměrné pozemské přitažlivosti. Slunce odchylku zvýší o další slabou desetimiliontinku normálu. Jejich účinky ovšem nejsou nic nového a známe je už dávno. Nejzřetelnějším důsledkem gravitačního působení Měsíce a Slunce na zeměkouli je mořský příliv. Nejvyšší bývá právě tehdy, když Země, Měsíc a Slunce leží zhruba na přímce, tedy v měsíčním novu nebo úplňku. Dmutí vod pak - při vhodném tvaru dna a pobřeží dosahuje výšky až patnáct metrů. A naopak: pokud jsou úsečky Země - Měsíc a Země Slunce na sebe kolmé, tedy v 1. a 3. čtvrti, vlivy Slunce a Měsíce se odečítají a příliv je minimální. Méně patrný už je účinek na zemskou kůru a na atmosféru. Podle Jaroslava Střeštíka z Geofyzikálního ústavu Akademie věd ČR dosahuje při novu či úplňku maximální "vzestup půdy pod nohama" asi půl metru a barometrický tlak poklesne díky "povytažení" atmosféry zhruba o 0,1 hektopascalu (to je asi desetitisícina normálního tlaku). Člověk přitom běžně snáší jeho meteorologické změny velikosti procent. A jak k těmto pravidelným a notoricky známým gravitačním účinkům Měsíce a Slunce přispěje ona zvláštnost - tedy zástup planet? Podle Newtonova gravitačního vzorce sice přitažlivost roste s hmotností tělesa, ale zároveň klesá s druhou mocninou jeho vzdálenosti. Bylo vypočteno, že i v teoreticky nejbližší ideální "lajně" je součet gravitačních účinků všech pěti nejbližších planet dohromady asi dvaapůltisíckrát menší než společný účinek Měsíce a Slunce. Planety tedy pozemskou přitažlivost sníží o několik setin miliardtiny její běžné hodnoty... Nový Armageddon se tedy konat nebude. Bohužel ani kosmická show - jako třeba roku 1962, kdy v oblasti Tichého oceánu současně s konjunkcí nastalo i úplné zatmění Slunce. A o nic lepší to nebude ani 7. září 2010, kdy se očekává konjunkce sice pouze pěti vesmírných těles (bez Slunce a Měsíce), zato v úhlu pouhých devíti stupňů.
K podobným vesmírným konfiguracím došlo v minulosti už mnohokrát, například v září 1186 se všech sedm těles na obloze nakupilo do oválku širokého jen 12 úhlových stupňů, tedy do zástupu ještě rovnějšího, než se čeká nyní (26 stupňů). Nikdy v minulosti se však žádná apokalypsa neudála. To však neznamená, že se nestane vůbec nic. Je jisté, že se změní zemská přitažlivost, dá se i vypočítat o kolik. Nejsilnější, přesto však nepatrná, bude její změna vyvolaná Měsícem - dosáhne hodnoty něco přes desetimiliontinu průměrné pozemské přitažlivosti. Slunce odchylku zvýší o další slabou desetimiliontinku normálu. Jejich účinky ovšem nejsou nic nového a známe je už dávno. Nejzřetelnějším důsledkem gravitačního působení Měsíce a Slunce na zeměkouli je mořský příliv. Nejvyšší bývá právě tehdy, když Země, Měsíc a Slunce leží zhruba na přímce, tedy v měsíčním novu nebo úplňku. Dmutí vod pak - při vhodném tvaru dna a pobřeží dosahuje výšky až patnáct metrů. A naopak: pokud jsou úsečky Země - Měsíc a Země Slunce na sebe kolmé, tedy v 1. a 3. čtvrti, vlivy Slunce a Měsíce se odečítají a příliv je minimální. Méně patrný už je účinek na zemskou kůru a na atmosféru. Podle Jaroslava Střeštíka z Geofyzikálního ústavu Akademie věd ČR dosahuje při novu či úplňku maximální "vzestup půdy pod nohama" asi půl metru a barometrický tlak poklesne díky "povytažení" atmosféry zhruba o 0,1 hektopascalu (to je asi desetitisícina normálního tlaku). Člověk přitom běžně snáší jeho meteorologické změny velikosti procent. A jak k těmto pravidelným a notoricky známým gravitačním účinkům Měsíce a Slunce přispěje ona zvláštnost - tedy zástup planet? Podle Newtonova gravitačního vzorce sice přitažlivost roste s hmotností tělesa, ale zároveň klesá s druhou mocninou jeho vzdálenosti. Bylo vypočteno, že i v teoreticky nejbližší ideální "lajně" je součet gravitačních účinků všech pěti nejbližších planet dohromady asi dvaapůltisíckrát menší než společný účinek Měsíce a Slunce. Planety tedy pozemskou přitažlivost sníží o několik setin miliardtiny její běžné hodnoty... Nový Armageddon se tedy konat nebude. Bohužel ani kosmická show - jako třeba roku 1962, kdy v oblasti Tichého oceánu současně s konjunkcí nastalo i úplné zatmění Slunce. A o nic lepší to nebude ani 7. září 2010, kdy se očekává konjunkce sice pouze pěti vesmírných těles (bez Slunce a Měsíce), zato v úhlu pouhých devíti stupňů.
