„Díky štěstěně si nežijeme špatně, nemáme hlad, existenční nejistotu a jsme relativně zdraví. Což spousta lidí nemá, stačí se podívat kolem sebe. Člověk by byl opravdu hajzl, kdyby nepomohl,“ míní Hanák.
„S věkem člověk vlastně zjišťuje, že nepotřebuje spousty věcí. Že by mu stačil malý prostor, nemusí si věci kupovat a knížky si může půjčit v knihovně a že auto staré 10 let jede stejně dobře jako nejnovější. To zjistí opravdu každý. Jen to prozření přichází vždycky trošku pozdě,“ dodává herec.
S rodinou žije v Nižboru na Křivoklátsku, kde v zrekonstruovaném dřevěném železničním skladě provozuje stylovou hospodu. Podle jeho slov mu tam nic nechybí.
Tomáš Hanák za výčepem
„Život na vesnici v nevelké obci má jiné dimenze. Konkrétnější než anonymní město. Ale to myslím říkal Tolstoj, to o teorii malých dober. Že člověk udělá nějaké malé dobro, aby se zalíbil tam nahoře, a že je to infekční. Že třeba ten, komu pomůžete, to také možná udělá. Ale já nechci být věrozvěst nových filozofií,“ říká.
Přestože není věřící jako třeba jeho kolega David Vávra, představa nebeské brány a svatého Petra u ní je mu sympatická. Člověk dobrými skutky tak trochu pomáhá i sobě.
„Jak přibývají léta, nerad bych, aby svatý Petr řekl: Ty odtud táhni, ty jsi normálně bez šancí! Snažím se proto balancovat, aby eventuálně škvírka v nebeských branách zůstala otevřená. Já jsem v jádru také pěkný hajzl nebo šupák, ale úspěšně to skrývám,“ prohlásil v nadsázce.
Pomáhat se snaží třeba tím, že knihy, které už nemá kam dávat, věnoval městské knihovně v Berouně. Nedávno tam odvezl dvě bedny. Spolupracuje s velkým vydavatelským domem, a je proto pravidelně zásobován tím nejmodernějším, nejnovějším a nejkrásnějším ze světové literatury.
„Bylo to těžké loučení. Ty knihy ale byly na charitativní dražbu. S každou knihou jsem si vždycky říkal: Ježíšmarjá, třeba si to ještě jednou rád přečtu než umřu! Pak jsem si ale řekl: Hanák, kolik ti zbývá? To už nestihneš! Kdyžtak si to dojdu půjčit tam,“ utěšuje se.
Hanák je milovníkem knih už od mládí. Dva roky základní vojenské služby prý po nocích pročetl. Přestože si to lidé často nechávají na zralý věk, on to do sebe „naládoval“ už tenkrát. Prý neví, co bude dělat „na stará kolena“.
„Docela úspěšně jsem odbočil. Jsem zalezlý tam u nás na Křivoklátsku a mám nádražní hospodu, která mě strašně baví. Jsem kutil, takže dělám vlastně údržbáře. Opravdu nestrádáme ekonomicky. Já se mám tak dobře, že si ani nesmím dovolit nebýt ohleduplný, vstřícný nebo se nesnažit pomoct někomu druhému,“ dodal.
