Málokdy je pokračování lepší než originál. Měla byste odvahu odmítnout nabídku, když by tam byla podmínka původního obsazení herců, ale vám by se scénář nelíbil a svým NE byste připravila o práci své kolegy?
To zní příliš dramaticky, vždycky se najde nějaké řešení, takže bychom asi začali hlavně tím, co na scénáři změnit, aby všichni byli spokojeni. Většinou pracuji s režiséry, kteří jsou otevřeni k dialogu. Samozřejmě, někdy se může stát, že herec už nechce pokračovat v dalším díle, ale to bych dala včas dopředu vědět.
Je těžké se dostat do role v pokračování, které se natáčí několik let po původním příběhu, protože zatímco v roli uběhlo jen pár týdnů nebo měsíců, vám uteklo několik let života a už třeba věci vnímáte jinak a s postavou se neztotožníte?
Mně se to zatím nestalo, naopak. Tu roli jste si vymyslel a vytvořil vy, takže někde ve vás je schovaná. Je to jako s bruslením. Naučíte se to, pak tři roky nebruslíte, a pak zase hop na led!
Z pohledu herce… je pokračování úspěšného filmu náročnější, protože se čeká stejný úspěch, a proto zodpovědnost vás svazuje, nebo jen recyklujete danou postavu a je to pohodlnější a už si to víc užíváte?
Jak kdy, záleží, v jaké jste kondici. Mně dvojka vyhovovala. Už jsme byli sehraní, připravení na náročnost tohohle žánru a režiséra, na zimu na zámku. Pro mě to byl milý návrat.
Pokud máte čas, navštěvujete ráda hrady a zámky a natáčení vám dalo možnost podívat se i tam, kam se běžný návštěvník nedostane?
Ano, výhoda s natáčením je, že navštěvujete místa, kam se běžně nemůžete dostat. Někdy tam dokonce i spíte, jíte a začnete se tam cítit jako doma. Ale na zámku bych nebydlela. Mám ráda menší prostory k životu, nezatěžkané dávnou minulostí.
Ve filmech Teorie tygra a Každý milion dobrý jste hrála ne příliš charakterní postavy. Byly vám role napsány na tělo, nebo ráda přinášíte svoje podněty, o postavě s režisérem diskutujete a on vám dovolí určitou volnost oproti scénáři?
Ne, tyhle role mi na tělo nebyly psané. Vlastně ani nevím, jestli mi byla někdy nějaká role napsaná na tělo. Každopádně, hrát záporné postavy je obohacující. Můžete si vyzkoušet přemýšlení potvory, které mně, rodilé panence Marii, je naprosto cizí.
V jednom rozhovoru jste říkala, že kromě práce musíte mít čas na život, přátele, děti, lásku a koníčky. Jakému hobby se tedy věnujete?
Byli byste opravdu velice překvapení, do čeho jsem se pustila. Ale je to tak velká vášeň, že si ji chci nechat jen pro sebe. Rozhodně celý minulý rok byl pro mě ve jménu objevování skrytých zálib.
Jste si navzájem s manželem největšími fanoušky a zároveň i prvními kritiky, nebo každý máte svoji kariéru, do které si navzájem nemluvíte?
Mluvíme spolu o své práci, ale neptáme se: Hele, mám tohle dělat? To každý musí vědět a hlavně cítit sám. A když je po všem, tak si držíme palce a přejeme si. Dřív jsem si myslela, že musím být kritická, že kdo jiný než já, nejbližší, mu to má říct? A teď jsem to změnila a chválím a chválím a chválím… Protože kdo jiný má chválit než ti nejbližší?
Dnes sociální sítě dokážou člověka rychle zviditelnit, ale také očernit a zatratit. Jste proti útokům primitivních anonymů imunní, nebo se hlídáte ve výrocích a zafunguje i autocenzura?
Žádné sociální sítě nemám, a tak mě tento rychlosvět nechává klidnou. Mě ať zviditelňují role, jinak o žádnou pozornost nestojím.
Mnozí herci nemají rádi filmování, protože se pořád na něco čeká a chybí jím bezprostřední kontakt a reakce diváků. Jak je to s vámi, jste víc „doma“ v divadle, nebo na place?
Tam i tam. Ano, filmováni je zcela jiná disciplína. Vice technická. Ale já točím od patnácti let. Na place jsem jako ryba ve vodě. A divadlo miluju. Každý večer s představením je jiný, záleží na náladě publika, je to zvláštně vzrušující. Herectví má mnoho podob a každému může vyhovovat něco jiného. Mě prostě baví hrát. Ať je to v divadle, v hospodě, před kamerou nebo v rozhlase u mikrofonu.
Kdybyste byla režisér, čeho byste si na Tatianě Dykové nejvíce vážila a co by vám na ní vadilo?
Dobrá otázka, děkuju. Že bych se trošku pochválila? Myslím, že jsem holka do nepohody a mám ráda výzvy. Nehroutím se z náročnosti režiséra a respektuji ho, i když vedu dialog. A co by mi na mně vadilo? Už jsem vyrostla z toho stále na sobě hledat chyby. Kdepak, jsem prostě báječná! (smích)
Vrátila jste se z Afriky. Poznáváte přírodu, lidi, nebo relaxujete?
Vrátila jsem se z JAR, kde jsme byli s dětmi, tchyní, mojí maminkou a jejím mužem. Kochali jsme se přírodou, užívali společných chvil, kde jsem poznávala lidi. Ale ne ty domorodý. Ty moje! Na cestách poznáš přítele a já s návratem vím, že jsme báječná rodina.
6. prosince 2023 |
