Už jste dnes cvičil své hlasivky?
Jelikož máme večer benefiční koncert, tak ano, už v sedm ráno jsem se rozezpívával.
Mohl byste popsat, jak takový každodenní start operního pěvce vlastně technicky vypadá?
Nejdřív ze všeho si ráno dám kávu! (smích). No a pak zjišťuji, v jakém stavu hlas je. Pokud je úplně v pořádku, zpěvu zanechám a vrátím se k němu třeba až odpoledne. Když ale cítím, že něco nesedí, rozeznívám hlasivky tak dlouho, dokud vše nezaklapne tak, jak má. Možné je ale samozřejmě všechno. Po skvělém ranním pocitu může hlas večer selhat, anebo přesně naopak.
Co potom ale uděláte, když hlasový problém zjistíte až při představení?
Moje učitelka zpěvu mě naučila jednu věc. V takových chvílích netlačit na pilu, ale zpívat jemně tak, aby to v hledišti nikdo nepoznal. I to se dá, aniž by byla poškozena kvalita výkonu. Když je ale nejhůř, jsem zastáncem toho, aby se vystoupení zrušilo. Přeložené představení napáchá dle mého názoru menší škodu než špatný výkon. Ten už vám potom nikdo nesmaže.
Ocení vaši sousedé, že mají díky vašim hlasovým cvičením pěvecké zážitky zdarma?
Tak to nevím! (smích). Naše pražská sousedka, milá paní dentistka, na naše domácí produkce nic neříká. Ale je pravda, že jednou ve Valencii u mých dveří zazvonil soused a ještě v pyžamu mě poprosil, zda bych mohl se zpíváním začínat později než v sedm hodin ráno.
Váš exponovaný hlas ale momentálně odpočívá v šansonové poloze. Jak se daří projektu Intimity a nové desce Na správné cestě?
Musím to zaklepat, z ohlasů jsme nadšení. Naše turné po České republice je zhruba v půlce, máme za sebou osm koncertů. Vystupujeme v naší komorní sestavě, tedy přesně tak, jak jsme natočili společnou desku. Já, autor všech písní Michal Kindl a violoncellistka Iris Moris. Zažíváme ovace ve stoje, a to dokonce několikeré během jednoho večera.
Mám z našeho společného úspěchu velkou radost, turné budeme rozšiřovat o víc koncertů a čekají nás i vystoupení v zahraničí. Měli bychom se představit pod českými ambasádami zatím asi v osmi zemích, od Londýna po San Francisco.
Štefan Margita, Iris Moris a Michal Kindl
Zdá se, že vaše spojení s hudebníkem Michalem Kindlem byl zásah do černého.
Michal je pro mě zjevení, má obrovský talent nejen jako skladatel, ale i jako textař. Pracuje zvláštním způsobem. Interpreta svých skladeb se snaží nejprve dokonale poznat, až potom je schopen pro něj vytvořit něco hodně autentického.
Myslíte, že se mu podařilo dostat se vám hodně pod kůži?
Skladby jsou dost melancholické, což je poloha, kterou já světu příliš neukazuji. Ale pochopitelně, i takový jsem, a Michal nejenže tuhle mou stránku odkryl, navíc se mu ji ale ještě podařilo dostat do svých skladeb, které já teď zpívám. Klobouk dolů před takovou autorskou psychologií!
Jak se nový projekt líbí vaší manželce Haně Zagorové?
Až tak, že Michala požádala, aby jí napsal skladby na její desku, kterou by ráda vydala příští rok. Od ní je tohle velká pochvala. Je totiž známo, jak vysoko má Hanka posazenou laťku, co se týká výběru vlastních písní.
S Michalem Kindlem přišel do našeho života nový tvůrčí vítr a navíc i velké přátelství našich rodin. S Hankou jsme navíc novomanželům Kindlovým nedávno svědčili na svatbě a musím přiznat, že mi Michal s Bárou před časem i hodně pomohli, když Hanku odvezli nečekaně do nemocnice. Naštěstí je ale už vše v pořádku, Hanka právě natáčí silvestrovský pořad pro Českou televizi a také nový duet s Markem Ztraceným.
Hana Zagorová a Štefan Margita
Vypadá to, že karanténa spojená s covidovou pandemií byla ve vašem životě přeci jen k něčemu dobrá.
Je pravdou, že naše nová deska je vlastně tak trochu plodem karantény. Co jiného mohli ostatně muzikanti dělat, než tvořit nové věci, když se tak dlouho nemohlo vystupovat. Věřím ale, že tahle doba se už opakovat nebude a lidé se zase naučí chodit na naše koncerty.
Teď je takové zvláštní mezidobí, nikdo si nechce kupovat vstupenky dopředu, většinou se prodají spíš až na poslední chvíli pro případ, že by se zase všechno rušilo. Operní domy, ve kterých vystupuji, po mě navíc vyžadují očkování, nikdo pochopitelně nechce riskovat případné onemocnění účinkujících. Mně zatím ale postačí dvě první dávky, naměřili mi hodně protilátek, tak ta třetí není v mém případě aktuálně nutná.
Co nového ve světě opery vás tedy v nejbližší budoucnosti čeká?
V únoru se těším na Borise Godunova do Stuttgartské opery, a potom hlavně do Londýna. Tam mě čeká úplně nová role Heroda v Salome, tohle jsem ještě nikdy nezpíval. Herodes je navíc náročný i herecky, což pro mě bude veliká výzva. Obnovujeme také zrušená vystoupení v New Yorku, Washingtonu, Chicagu i San Franciscu.
Často vystupujete v různých nastudováních oper Richarda Wagnera, například Zlato Rýna se hraje téměř tři hodiny bez pauzy. Jak to zvládáte?
Při takovýchto výkonech se pak pozná, jak je na tom kdo s technikou. Se silami musíte v těchto případech hodně šetřit, rozložit je do celé délky představení. Jednou jsem v New Yorku zažil, kdy zpěvačka v podobném představení o pauze ohlásila indispozici, což byl osudový okamžik pro Evu Urbanovou. Seděla tehdy v hledišti, roli uměla a za svou kolegyni mohla zaskočit, čímž se pro ni otevřelo angažmá v Metropolitní opeře a nejen tam. Věřím v osudové okamžiky, které nám mění životy.
