Čas v tichu si užívám, ale neumím se mu oddat na dlouho, říká Richard Müller

Po dvou letech od dosud poslední desky se Richard Müller (61) přihlásil o pozornost novým albem Čierna labuť biela vrana a vrátil se na pódia. Slovenský zpěvák v rozhovoru pro 5plus2 přiznal, že koncertování si velmi užívá. Promluvil také o tom, že hudbu poslouchá jakožto lenivý člověk nejraději z CD.

Takřka dvě desítky zastávek čítalo listopadové a prosincové turné Richarda Müllera k novému albu Čierna labuť biela vrana, na kterém se hudební taktovky chopil Ondřej G. Brzobohatý a textem skladby opatřil Peter Uličný.

Jen v prosinci jste měl sedm koncertů. Užíváte si je?
Velmi. V lednu a v únoru mi to bude chybět.

Týdeník 5plus2

Každý pátek zdarma

Viděla jsem váš playlist a uvědomila jsem si, kolik máte úžasných nadčasových hitů, které zná každý. Pouštíte si někdy svoje věci?
Ano, někdy se k nim vracím, zrovna teď jsme v autě poslouchali moje album 44. Teď si ale užívám hlavně novou desku Čierna labuť biela vrana, která je podle mě jedna z mých nejlepších.

Zvuk té desky je jednoduše světový.
Výborný, že? K autorské dvojici Ondřej Brzobohatý, který dělal hudbu, a Peter Uličný, který napsal texty, přibyl producent Jan P. Muchow, který se ukázal jako úžasný producent. Objevil lidi v Londýně, kteří album zmasterovali. Líbí se mi, že jeho práce producenta nekončí posledním zpěvem interpreta, ale věnuje se té činnosti hlouběji. Myslím, že zvuk alba je úžasný. Dokonce to zašlo až tak daleko, že mi řekl, že mi chce natočit klip.

A tak jste před pár dny natáčeli videoklip k písni Na pohrebe lásky…
Na ten jsme mimochodem neměli ani korunu. Honzovi se podařilo zlomit celý štáb, a když jsem se ho ptal jak, tak mi řekl, že mě mají rádi. Donesl jsem tam svoje desky a cédéčka, a bylo to úžasné, protože ta parta lidí tam skutečně pracovala od rána do večera. Toho si moc vážím. Viděl jsem hrubý střih a myslím, že to udělali velmi dobře.

S Ondřejem G. Brzobohatým a Peterem Uličným jste spolupracoval už na desce 55. Navázali jste na spolupráci hned?
Ano, paradoxně album Čierna labuť biela vrana vzniklo dřív než předchozí Hodina medzi psom a vlkom. Měl jsem ale tehdy chuť si udělat písničky, vlastní hudbu, tak jsem se do toho pustil s producentem Peterem Grausem. Proto nejdřív vyšlo album Hodina mezi psom a vlkom a až potom toto.

Více než dva roky jsem úplně čistý, přiznal Richard Müller

Hodina mezi psom a vlkom – tato skladba je na stejnojmenném předchozím albu, kde jste dělal hudbu vy, ale i na tomto novém Čierna labuť biela vrana, kde složil hudbu Ondřej G. Brzobohatý. Máte jednu z těch verzí raději?
Mám stejně rád obě, ale mám pocit, že na tomto novém albu je o hodně propracovanější a zajímavější než na tom předešlém. Líbí se mi ten fór – jeden text a dva autoři hudby, dvě různá alba.

Zastavím se ještě u skladby Davová samota. Víte, že v Británii existuje ministerstvo osamělosti?
To vážně?

Richard Müller bude příští rok v květnu hlavní hvězdou festivalu Litava Park v Bučovicích. Ten se koná 19. a 20. května 2023. První den se na nádvoří zámku představí Kapitán Demo a Pokáč. V sobotu pak na nábřeží Litavy u zámku zazpívá jako hlavní host právě Richard Müller a dále například také Jiří Korn.

Ano. Podle amerických průzkumů jsou nejosamělejší lidé ti nejmladší. Překvapuje vás to?
Nepřekvapuje, je toho na ně strašně moc. Valí se to na ně. A věřím, že tomu odolávají hůře než střední generace. Někde jsem dnes slyšel, že za jediný den přijímáme tolik informací, co před sto lety za celý rok. To je nepředstavitelné.

Stále více lidí dnes samotu vyhledává za účelem odpočinku od informací, vyhledávají i absolutní tmu a ticho. Vím, že i vy jste rád sám...
Velmi rád.

Jste také rád v úplném tichu?
Ano a velmi ten čas využívám, neumím se mu ale oddat dlouho. Nejraději si pak sednu a poslouchám hudbu.

Fascinovala mě velkým nosem, prozradil Richard Müller o Adele Vinczeové

A jak Richard Müller poslouchá hudbu? Přes Spotify, z cédéček nebo desek?
Jsou to především cédéčka. Nedávno jsem si sice koupil i gramofon, ale zjistil jsem, že nemám chuť každých patnáct minut vstávat a otáčet desku. Kamarád mi řekl, že bych měl mít více pohybu, na ten popud jsem si koupil gramofon, a jsou některé věci, které bych chtěl poslouchat vyloženě z desky. Ale jako lenivý upřednostňuji cédéčko.

Jako posluchač máte velmi široké spektrum. Nejbližší je vám jazz, je to tak?
Ano, já jsem v prvé řadě jazzman. To možná málo kdo ví, ale jazz je pro mě spolehlivé psychické afrodisiakum v každém směru, poslouchám od Armstronga, Davise až po Coreu, Jarretta, McLaughlina a Colemana. Celý ten záběr je můj. Na druhé straně jsem schopný několik dní poslouchat jazz a pak několik dní třeba Motörhead. Takže ten rozptyl je opravdu velký.

Richard Müller

■ Narodil se 6. září 1961 ve slovenském Hlohovci.
■ Pochází z umělecké rodiny, herečkou byla jeho maminka Eliška i otec Vlado Müller, známý například z hlavní role v oceňovaném válečném snímku Signum laudis.

■ Absolvoval filmovou a televizní dramaturgii a scenáristiku na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě.
■ Začínal jako hudební publicista, ale sám se pustil do zpěvu a v roce 1984 spoluzaložil skupinu Banket.
■ Na začátku 90. let se vydal na úspěšnou sólovou dráhu, nahrál dvě desítky alb.
■ S bývalou manželkou Soňou má syna Filipa a dceru Emu, se současnou partnerkou Vandou syna Markuse.

A co vážná hudba?
Přiznám se, že k ní mám velmi daleko. Ale není to tak, že bych jí nerozuměl, jen se mnou nekomunikuje tak jako jiné žánry.

Na albu Čierna labuť biela vrana je slyšet hodně smyčců. Co byste řekl na samostatné turné s novou deskou a symfonickým orchestrem?
Nevím, jak s tím symfonickým orchestrem. V každém případě by to chtělo minimálně smyčcový orchestr, protože smyčce jsou na tom albu velmi zajímavé a podstatné, stejně jako na albu 55. Mám ale dojem, že v Československu už není interpret, který by neměl něco ze své produkce spojené se symfonickým orchestrem. Není to důvod, proč bych to nechtěl, ale zvažuji to. Jak víme, nebyl by to jednoduchý projekt. Ještě se nad tím musíme zamyslet.

Richard Müller: K otci mám silnější vztah, než když žil, což je smutné

S jakým orchestrem byste eventuálně chtěl spolupracovat?
Samozřejmě s vídeňským.

Snad se tedy můžeme těšit na samostatné turné s deskou Čierna labuť biela vrana. Jaké další projekty jsou před vámi?
Velkou radost mi v říjnu dělal projekt Levandulová s nejkrásnějšími písněmi Hany Hegerové, které jsme zpívali se Zuzanou Kronerovou, Zuzanou Mauréry a Luciou Šoralovou za doprovodu Petra Maláska. Snad s tímto projektem vyrazíme i do České republiky. Těším se i na jarní a letní koncerty, dnes odpoledne jsme byli v ateliéru skvělého brněnského fotografa Tina Kratochvila, kde jsme fotili pro bučovický festival. Velmi rád jsem se s ním setkal, pamatuji si jeho tatínka Jefa a jeho fotografii z New Yorku z 11. září 2001.

Na novém albu je také píseň Zmeškaný hovor. Povězte mi, máte hodně zmeškaných hovorů?
Naštěstí ani ne. Mám okolo sebe skvělý tým lidí a každý si zvykl volat jim. Já mám většinou celé dny úplně tichý telefon.